Jak se díváte na člověka, který je postižený? Co cítíte? Co Vám proběhne hlavou?

Já mohu napsat za sebe, jak jsem to kdysi měla. Ježíš, on je postižený. Nebylo mi dobře v jeho přítomnosti, nebylo mi dobře, když promluvil. Nebylo mi dobře, když se mnou byl v jedné místnosti.

Prostě mi nebylo dobře. Dokázala jsem to vždy jenom omezenou dobu. Né moc dlouho. Něco v hlavě mi říkalo, jdi pryč.

A víte proč? Napadlo vás to někdy? Protože k těmto lidem nemáte úctu, respekt, lásku. Protože jim nerozumíte. Oni přišli na tento svět něco změnit. Posunout ho a lidé, kteří je nerespektují vlastně nerespektují někde uvnitř i sami sebe.

Až dnes vím, že jsem v sobě neměla dostatečně otevřenou svobodu. Dneska je to jiné. Cítím to jinak. Vnímám to jinak. A věřím, že se ještě posunu dál.

Nedávno jsem si přes chat psala s jedním klukem. Má ADHD a aspergerům syndrom. Je mu něco přes 20 let (nepamatuji si přesně). Jeho názory mě tak moc překvapily. Viděl věci v jistých ohledech stejně jako já, nebo přesněji. Stejně mi sem a tam říká David, že to vidí jako on. Mluvil o tom, že jazyk máme poskládaný špatně. David mi pak k tomu jednou vyprávěl, že díky tomu děláme tolik chyb v životě.

Já tomu tenkrát nerozuměla. Dneska to pozoruji. Dívám se, jak skládá můj syn slova a přemýšlím, jestli on v nich nevidí více logičnost než já. Naučím se více nad těmi slovy přemýšlet.

 

Tato fotka vznikla o den dříve než článek. Chtěla jsem si změnit profilovou fotku na fcbk, ale pak jsem to nějak neudělala. Když jsem dopsala tento článek, tak jsem ji tam automaticky dala. Vím, že bude určitě některé lidi pohoršovat, tak asi i proto.

Komentáře

Eva Strejcová

Jsem Eva a něco jsem v životě zažila. Byla jsem na druhém konci světa, vystudovala jsem vysokou školu, pracovala jako manažerka a proč? Abych zjistila, že v tom všem nevidím smysl života.