Před 2 dny mě napadlo se zeptat mojí kamarádky z komunitní školy, kam chodíme s klukama.

Hani, proč mi myslíš, že u nás nefunguje úplně respekt? 

Chjo, někdy jsem prostě potřebovala mít všechno perfektní, ale ono to nejde a tak s pokorou přijímám její odpověď. A dávám ji dál, třeba pomůže někomu dalšímu. 🙂

Klidně napište svůj názor. Ať si poslechnu, co si o tom myslí někdo další.

 

Ahoj Evi,

já si myslím, že respekt taky potřebujeme dostat víc pod kůži. Nevyrostli jsme v respektujícím prostředí, bylo to většinou autoritativní, takže silnější vyhrává. Což znamená, že nemůžeme ukazovat svoji slabost, tudíž neřekneme, když nám něco vadí. Pokud ano, tak to ten druhý hned vezme jako výzvu k boji, takže kolikrát se radši neozveme, abychom nečeřily vody. A pak dochází k nerespektování nás samých. Hlavně my mámy jakž takž zvládáme tu část Respektovat, ale neuplatňujeme tu Být respektován. Tudíž se to zase od nás nemůžou naučit ani ty děti.
Ale věřím tomu, že my vystoupíme z té autoritativní cesty, začneme s tou respektující, sice ne úplně dobře, ale naše děti to budou moci zase o trochu vylepšit. Za pár generací to už třeba bude skoro perfektní 😀
Se svýma klukama o tom dost mluvíme, občas už mě upozorní na něco, co hlásám, ale nedělám. Tak chvilku vydrž a budeš mít čistší zrcadlo. Teď to taky zrcadlí, ale chováním, což je trošku hůř čitelné 😀

 

 

 

Komentáře

Eva Strejcová

Jsem Eva a něco jsem v životě zažila. Byla jsem na druhém konci světa, vystudovala jsem vysokou školu, pracovala jako manažerka a proč? Abych zjistila, že v tom všem nevidím smysl života.