Svoboda?
Dominiku slyšíš to? Podívej se jak kvete tenhle strom. A teď ticho. Slyšíš jak bzučí?
Tati hledáme bzučky. Bzučky tati.
Ano, Dome. Vidíš na stromě včely. A motýl, koukni. A čmeláci. Půjdeme dál?
Ano tati, jdeme.
Podívej zase motýl. A bodlák. Ten ještě není zralý, chceš vidět jak se na tebe přichytí?
Plychytí se. Ukaž.
Hele, Dome. Hele! Vidíš – vážka z knížky, kterou jsme před chvílí četli.
Ano, ano, ano tati, ano.
Srnka Dome. Chceš vidět srnku? Zvednu tě na rameno a podíváš se. Vidíš ji? Jak skáče?
Je pondělí odpoledne a po třiceti pěti letech chápu pojem svoboda. Jsem svobodný a můžu se svým synem v pondělí odpoledne jít tehdy, kdy je on připravený, hledat bzučky. Žádná korporace. Žádná kancelář. Žádných osm hodin od devíti do pěti a dvě hodiny cesty.
Hledal jsem svobodu celý život. Nelíbilo se mi sedět přikovaný v lavici. Nelíbilo se mi osm hodin denně mít povinnost odsedět si čas v práci. Dokázal jsem odložit strach z nedostatku peněz a přesunout pozornost jinam. Začít přemýšlet o svých dvou dětech a jejich světě. Díky mojí ženě jsem pochopil a změnil svůj cíl. Můj život už nesměřuje k Ferrari. IT architekt už jsem byl. Byl jsem všechno jen ne svobodný. Ale bzučky mi přinesly svobodu.
Denně prý průměrný člověk stráví padesát procent času přemýšlením o budoucnosti či minulosti. Čas letí kolem a jednou za měsíc standardně přistanou jedničky mající podobu peněz na účtě, ze kterého se platí předražené bydlení a leasing na auto. Chaos betonové džungle, zrychlení chodci běžící na metro, povinnost sledovat display mobilu, smog a stres – kde jsou bzučky? Jsou tady a teď. Nic lepšího totiž není. Proto jsme se rozhodli žít jinak. Bereme na sebe riziko v podobě překonávání strachu z nedostatku, který jsem v sobě měl naprogramován po mnoho let. Čím víc peněz BUDU mít, tím víc BUDU šťastnější a svobodnější. Ale to jsem popravdě nikdy nebyl. Pořád mi bzučelo v hlavě BUDU. Bude to lepší. Budu mít víc. Budem se mít dobře. Budeme mít větší auto. Budeme žít svobodně.
A pak to přišlo. Kolik potřebuju ke svobodě? Nemám náhodou už dost? Mám dva zdravé syny, ideální ženu, která při mne vždy stála a propracoval jsem se k uklizenému domu. Vyházel jsem mnoho plných vozíků věcí, oblečení, staré elektroniky. Co rok nepoužiješ, vyhoď. Intenzivně používám kolo, opravdu rád mám telefon a sluchátka – plní mi funkci gramofonu, televize, videa, walkmanu, počítače, baterky, atlasu map, telefonního seznamu, fotoaparátu, videokamery a to vše v jedné krabiččce za pár korun.
Našel jsem svobodu a žiju ji. Můj cíl přišel a konečně slyším zpívat ptáky a ne hučet servery.