Taky se vám to stává? Jste mezi přáteli nebo někde prostě mezi lidmi a někdo řekne větu, co se vám nelíbí. Ta věta se vás dotkne. Ta věta vám způsobí bolest. Někdy to nemusí být ani věta, ale může to být jenom pohled či u velmi citlivých lidí drobné gesto.

Je to práce zase jenom sama na sobě.

1. Někdy zapřemýšlím, co mi daný člověk svou agresí nebo poznámkou vlastně chtěl sdělit. Nikdy to nebývá opravdu to, co řekl. (to je trochu paradox).

2. Většinou si sednu nebo chci být chvilku sama a chvilku přemýšlím.

3. Zkouším najít místo, kde jsem mohla daného člověka zranit já. (toto není pravidlem)

4. Pokud se mě poznámka dotkla, tak se zamyslím a hodnotím emoci, kterou to ve mně vzbuzuje. Tato sebeanalýza potřebuje více času. Někdy se jedná o žárlení, někdy o vztek, někdy je to sebelítost sama nad sebou. (těch možností je více)

Každopádně bych tady vyzdvihla tu sebelítost. S tou já třeba například měla velký problém. V některých situacích se mi chtělo až nad sebou plakat. Pořád jsem se cítila nějak ukřivděná.

5. Ve chvíli, kdy danou situaci, gesto či akci zpracuji, tak mi přijde, že se vše zlepší. Já se cítím lépe a mnohem lépe se mi komunikuje.

Když pak příště tato situace přijde znovu, ani si jí nevšimnu. Nebo spíše mi přijde, že se daná situace již neopakuje. Pokud se opakuje, tak ji ještě stále nemám zpracovanou.

Tento návod je hlavně pro lidi, kteří mají v sobě agresi čí lítost a vlastně neví proč. Vše je dané z dětství a tím, že jsme si sami neudělali vlastní hranice, ale byly nám dány zvnějšku.

Komentáře

Eva Strejcová

Jsem Eva a něco jsem v životě zažila. Byla jsem na druhém konci světa, vystudovala jsem vysokou školu, pracovala jako manažerka a proč? Abych zjistila, že v tom všem nevidím smysl života.