Čumim, čumim. čumim na bednu jsem z toho dřevěnej prdel nezvednu. Takhle to rozjížděl Chaozz někdy v devadesátých letech.
Na bednu jsem koukal od rána do večera. Ve svém slavném období jsem si půjčoval čtyři videokazety denně. Protože dvě byly málo a čtvrtá byla zadarmo. Viděl jsem možná tisíc nebo víc filmů v životě.
Na internetu jsem od roku 1999. Byl jsem na xchatu a starých dobrých serverech, které už nejsou. Takzvané zábavy jsem sjel tolik, že bych ji mohl rozdávat. A pak to přišlo.
Od roku 2012, kdy má každý správný kabrňák internet v mobilu, se s přihlouplou zábavou roztrhl pytel. YouTubeři a další libůstky a lahůdky na Facebooku.
Ale protože vím, že všeho se člověk přejí, vím také, že se lidé přejí téhle nesmyslné zábavy typu – trápíme městskou policii a natáčíme se při tom.
A pak začnou hledat. Jistě ne úplně všichni, ale větší část lidí už nebude bavit Facebook, YouTube vysmátá videa. A protože se budou nudit, začnou se vzdělávat. Začnou hledat věci, které dávají smysl a které je baví. Začnou tvořit namísto konzumace.
A to je pravá podstata člověka – namísto pasivní konzumace, která byla reprezentována televizní obrazovkou, která vysílala a člověk pouze pasivně přijímal, vlastní tvorba.
Hurá.