Nechce se přebalit – řve. Chce jídlo – řve. Neví co chce – řve. Druhý do toho mlátí do kytary. Když kytara ztratí kouzlo, je třeba zapnout elektrické piáno na nejvyšší úroveň zvuku u přihlouplé melodie a točit ji dokola minimálně dvacetkrát. A za žádnou cenu nechtít piáno ztlumit a popřípadě řvát, že piáno bylo ztlumeno. A první se pořád nechce přebalit – a řve.

 

Druhý mlátí prvního – řvou oba. Nechce jídlo – chce jen mlíčko aaaa? Řve. Když spí – neřvou!

Ale taky si skvěle hrajou, zkoumají svět, učí se. Někteří se učí chodit a? Řvou, když spadnou.

Ale jsou to děti a rozhodli jsme se pro ně udělat to nejlepší, co v tuhle chvíli umíme. A tím nejlepším je pozorovat sami sebe, učit se pracovat se svými emocemi a sami se sebou. Protože naši malí na tlak nereagují.

Jako mámotáta na rodičovské myslím občas na metodu Naomi Aldort, která říká – separate. Oddělte se od svých emocí. Jenže ve mně vybuchuje jaderná elektrárna a oddělit se někdy od zapáleného doutnáku je skutečně nadlidský výkon – tolik odmeditováno opravdu nemám. Ale trénink je trénink. A tak se odděluju jak můžu. Takový mindfulnes výkon je hodný zenového mistra.

Protože když řvou oba, zvoní telefon, na zemi jsou rozsypané hračky a to jen proto, že je zábava je rozsypat a táta po nich pak šlape – to se pak odděluje od emocí.

Momentálně už jsme ve fázi, kdy dokážeme s větším synem zvládnout oblékání. Ale aktivní odpor kladený oblékání byl také mnohdy nad tátovy síly.

Osobně se neustále snažím zjednodušovat a zlehčovat život u nás doma. Žehlení není potřeba, vaříme v troubě, protože tam se jídlo pouze vloží a vytáhne, máme minimální počet věcí, které se dají roztahat, rozebrat, rozbít a je nám lépe – rychleji se pak uklízí. Ale máme bazén a trampolínu, takže větší netrpí nedostatkem zábavy – právě naopak.

Když dojde zábava s hračkami, přichází na řadu zábava s rodiči. Nejoblíbenější hra – zkoušení. Dominiku? Ty zkoušíš. Aaaano zkoušííím. A u toho se směje jako liška. Hledá hranice. Testuje.

Skutečně aktivní odpor kladený u oblékání, jídla, uklízení, dříve chození na záchod a nočník – to vše vytahuje tyče u reaktoru a ten chce explodovat, mlátit, zuřit. A přitom se snažím v klidu řešit – Dome takhle se to ale nedělá. Ale já jsem malý dítě zní často odpověď tříletého.

A tak si važme našich maminek, našich žen maminek a vůbec všech potenciálních maminek, které se u nás na tři roky zapíšou do kurzu tréninku meditace, vytrvalosti a sebeovládání, protože malí čertící jsou sice malí, ale umí být dokonalým testem onoho sebeovládání.

Já zkouším, já hraju tati – tohle oni umí.

Komentáře

David Strejc

V Rusku jsem nebyl, ale za svých 35 let jsem už něco viděl. Mám dvě skvělé děti, rád nosím malého v Manduce, mám diagnostikované ADHD a GAD, ale konečně žiju.