Domáč děsně řve. Hrál si na houpaččce doma a kopl se do nohy.
A tak mu říkám to, co mu říkám vždycky. Vesmír tě hlídá. A když tě nebijeme my, tak tě bije vesmír.
A vesmír ti říká, že to nemáš dělat. Ale já ho neslyším on na to. On neumí jinak mluvit, než že tě práskne.
Vesmír tě hlídá pořád a je tu s tebou pořád. Neunikneš mu – nemůžeě dělat věci tajně. Protože vesmír to vidí.
A protože jsme na kvantové úrovni všichni propojení, tak víme, že my každý jeden z nás jsme vesmír. A tak se trestáme sami, abychom se učili, co se může a nemůže.
A tak se jednou ztrestají všichni ti, kteří vědí, že nedělají vše dle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
A denně se tak trestá spousta lidí, kteří jdou do korporátu trápit ostatní svými reklamami na půjčky a na zboží, které v podstatě lidé nepotřebují, aby oni sami si následně mohli koupit víc nesmyslů, které nepotřebují.
A to vše proto, aby udělali dojem na lidi, které nemají rádi.
A tak to tu u nás ve vesmírném kocourkově chodí.
Ale vesmír v nás to vidí.