Měl jsem Playstation, měl jsem Game Boye, měl jsem desítky počítačů, měl jsem i Segu Master System II. Vrtulníčky, autíčka na dálkové ovládání, na které se se syny opět těším. Hrál jsem si se stovkami strojů najednou a co dál? Jakou hightech hračku si koupím dneska?
Volba byla jasná. Nosítko. Staré nosítko se rozpadlo – bylo z druhé ruky a v době jeho koupě mě zajímalo, jak dohrát Borderlands 2. Nošení dítěte bylo pro mne vzdálené jako galaxie Andromeda a žil jsem si v jiném světě.
A tak jsem si teď pořídil to pravé ořechové – hračku za skoro tři tisíce.
Víte ale, že nošení dětí je s námi již dva miliony let a pokud bychom děti nenosili, pravděpodobně bychom se nerozvinuli jako druh? Toto jsem se dozvěděl až dlouho po tom, co jsem začal nosit Dominika. Když jsem poprvé viděl, jak žena dává Doma na záda, chtěl jsem jí nošení v šátku striktně zakázat. U Adama už mi nošení přijde naprosto přirozené.
A proč skutečně nosím své děti?
- Šetřím energii a čas – nosit někam kočárek a skládat ho do auta? Proč?
- Viděl jsem u prvního dítěte, že je šťastné a spokojené a ničeho se nebojí
- Nastudoval jsem si zahraniční weby a ztotožňuji se s názorem, že nošení zvedá IQ a dělá děti klidnější a spokojenější
- Adam usne při nošení do pěti minut (pokud tedy zrovna skutečně spát chce)
- Mám volné ruce na práci
- Momentálně je můj další sen polohovací stůl, abych mohl Adama nosit a u toho psát blogy
- Rád odhaluji nelogičnosti současné společnosti a po studiu informací o nošení dětí nechápu, proč někdo vymýšlel kočárky