Já rád játra. Já rád mechanismy. A proto vnímám celý život a mozek jako mechanismus, který se vyvíájí.
A teď k věci. Maminka mi říkala – ty jsi nejlepší. Jednička – to je samozřejmost. Samé jedničky – to je must have. Za to se ani moc nechválí. Jsi přece ultra inteligentní – můj nejlepší chlapeček.
No a tak jsem byl. Jenže jsem ze své podstaty člověk a jsem pomalý. I když se to nezdá a mám ADHD, tak jsem pomalý, abych podával nějaký rozumný výkon.
To jsem si zkusil v nedávném IQ testu, kdy pod vlivem Strattery, které mne zklidňuje, jsem schopen dosáhnout na 140. Protože nejsem pod eustálým tlakem svého těla, které mi jakoby zrychluje čas a tlačí na mne?
No a tak si představte tento nainstalovaný mechanismus v mozku. A pak si představte, že vám ve škole dávají od dvaceti do pětačtyřiceti minut na vypracování písemky, která má následující předpoklady:
- Musíte umět velmi rychle číst
- Musíte mít nastudovánu látku tam a zpět
- Musítet takzvaně umět
- Musíte se vyrovnat se stresem, který na vás tlačí a tlačí, protože musíte být přeci nejlepší – očekává se to
- Musíte rychle chápat zadání
- Rychle, rychle, rychle abyste ve svém jsem nejlepší ještě navíc odevzdali písemku na jedničku jako první – tak se to přeci od nejlepších očekává
A toto kolečko jsem zvládal tak do páté třídy, protože jsem se doma nikdy nic neučil. Nepotřeboval jsem to. Nebylo proč. Neučil jsem se sám a neučil se nikdo se mnou – pamatoval jsem si vše ze školy. A chodil jsem ven dělat bordel.
Jenže s nástupem na gympl jsem zjistil, že být nejlepší ve stejných kolejích mezi takzvanou elitou – dětmi, které se učí stejně rychle nebo rychleji než já, je velmi obtížné.
A tak jsem začal podvádět. Protože je to efektivní a vede to ke stejnému cíli a navíc mi to zabere mnohem méně času. A dává stejnou svobodu.
Jenže následně být nejlepší v reálném světě vyžaduje enormně dřiny. A tak se z některých stávají politici, ředitelé zeměkoule, kteří využívají jiné mechanismy než vlastní dovednosti a to podvody, úplatky, odkloňování, všimné a chytají kapříky.
Mají enormní strach o život a proto hromadí jako syslové. A myslí si, že jsou nejlepší. Nejbohatší z nich má dokonce 350 000 000 000 majetek – no prostě a jednoduše pan nejlepší. Ale co teď s tím? Garáž plnou Ferrari už asi má. A co dál? Řídit planetu? A bude pak nejlepší? Nebude. Protože bude jako já chtít řídit vesmír.
Je to ale utrpení být maminkou pasován na nejlepšího a nezbavit se toho, že?