Rozhovor: Ing. Petr Velechovský – regresní terapie. Moje zážitky a zkušenosti v článku

Pro regresní terapii jsem se rozhodl, protože jsem již nevěděl, co by mi mělo pomoct jiného. Zkusil jsem různé formy terapie a psychoterapie. Chodil jsem na setkání AA celkem asi 7 let. Naučil jsem se dobře mluvit anglicky, hodně se mi vylepšil život, ale stále jsem nebyl schopen přestat s alkoholem.

A tak jsem hledal a hleda. Dneska už vím, že moje závislost je způsobena nevyrovnanými hladinami neurotransmiterů v mozku díky ADHD. Jednoduše jsem se velmi pravděpodobně narodil s velkými sklony ke zneužívání psychotropních látek, protože můj mozek nefunguje klasicky. Má nedostatek dopaminu, serotoninu, GABA, norepinephrinu a celkově se mu líbí cokoli, na čem vzniká závislost.

Nevymýšlím si a neomlouvám se – jen už konečně vím, proč jsem v mém případě potřeboval trochu víc. Ale teď raději k mým zkušenostem z regresní terapie.

Jak jsem tak procházel tu desítku psychologů a povídaích skupin, moc mne to nebavilo. Psychologové vědí, že lidé s nimi manipulují nebo se o to alespoň snaží. Říkal jsem co se mi hodilo. A navíc – u klasického psychologa se snažíte dostat k řešení problému rozumem.

S Petrem Velechovským jsme se bavili o tom, že se řídíme v podstatě pouze deset procent času. Pouze deset procent z celého dne jsme přítomní a ovládáme se. Zbytek řídí autopilot. V mém dalším rozhovoru s lektorkou mindfulness se o tom bavíme také. Ta tvrdí, že vědomě žijeme pětinu života.

No a co ten zbytek? Kdo mne tedy řídí po zbytek života? Petr Velechovský mi potvrdil, že jak vyrůstáme a zažíváme zkušenosti z našich dnů, mozek si implementuje mechanismy, na jejichž základě se pak automaticky rozhoduje.

Představuji si to stejně jako naučit se řídit auto. Nejdřív to nejde, nejde a najednou jsme schopní telefonovat a bavit se při řízení. A jedeme. Stejně tak funguje mozek. A jestli jste se zkoušeli někdy něco přeučit, když už máte zautomatizováno, je to velmi velmi náročné – možná těžší, než se věc naučit od základu.

No a tak jsem šel do regresní terapie, aniž bych tušil, o co se jedná. A protože Petr Velechovský měl velmi dlouhou čekací lhůtu, přijela jedna mladá slečna, která mi tři dny vrtala do hlavy.

Princip je jednoduchý – nejdříve dostanete mozek do velmi zrelaxovaného stavu alfa vln, kdy se zavřenýma očima mozek hledá události, ke kterým nedává normálně přístup. A tak se postupně vracíte v čase událost za událostí, které mozek nabízí a na jejichž základě vybudoval obranné mechanismy. A protože to jsou velmi bolestivé a traumatické události, které se ale takto nemusí vůbec jevit, je regresní terapie velmi náročná.

Navíc tři dny v kuse osm hodin denně bylo opravdu, opravdu náročných. Dostal jsem ze sebe mnoho a mnoho strachů, mechanismů, na kterých můj mozek stavěl a sám jsem si navrhl plán své změny, který se skutečně začal realizovat.

Jen tato změna není ihned. Prvních pár dní je mozek plný událostí, je připraven se ihned změnit, ale následně se setrvačností vrací zpět k mechanismům uloženým dříve. Ale již se na vše dá nahlížet mnohem lépe. A tak po roce a třech měsících od terapie mám sice pořád někdy strachy z nedostatku, ale jsou tak na desetině, co dříve.

Celkově se mi zlepšil a změnil život, protože se stalo mnoho a mnoho událostí, které mi pomohly jít k tomu, co jsem uvnitř vždy chtěl. Chci žít. Ne přežívat v kolotoči práce, vyzvedávání dětí ze školky, družiny, pracování a upracovávání se buď pro cizí, nebo ve vlastní pološílené firmě, kde potřebuji jít neustále nahoru a nevidím konec.

No a tak po roce přešroubovávání mozku jsem jinde, píšu blog, toužím po telefonu, kdy si užívám touhu a ne onen předmět, který mi stejně nic nového zajímavého nepřinese.

A protože mám rád otevřené systémy, jsem rád, že můžu svůj osobní systém – čili sebe sama – otevřít vám čtenářům mých textů. Protože jen úplně otevřené a průhledné systémy jsou bezpečné. Nemám co skrývat a jsem schopen se ke všem svým předchozím a budoucím chybám postavit čelem.

Když jsem zadupával a schovával traumata, bylo mi skutečně zle. Když je vše venku, nemá na mne kdo a jak útočit. Nemám se čeho bát.

Každý, kdo hledá a nenachází, neustále dělá ty samé chyby pořád dokola a neví proč, možná potřebuje regresní terapii z důvodu, že není schopen se dostat do svého podvědomí a rozuzlovat vliv velmi traumatických událostí svého života.

Poslechněte rozhovor, užijte si svobodu a buďte zdraví. Hezký den.

Komentáře