Svoboda je slovo, která je dneska velmi populární. Někdo si pod tím představí jenom politickou situaci, ale co je v hloubi duše vlastně svoboda? Zkusme se na to podívat jinak.

Od malička mne svazovala myšlenka, že něco musím. Cítím se pak enormně nesvobodný. Nevím, jestli jsem líný – někdo mi říká že nejsem. A poslední dobou, co pracuji na Zdravé Svobodě se moje lenost celkem snížila. Vstávám v pět a jedu pětadvacet až třicet kilometrů na kole. Snažím se starat o děti jak mi to jde. Píšu Zdravou Svobodu. Snažím se nezanedbávat úplně naši rodinnou marketingovou agenturu a pracuji na svém vytouženém projektu – na volání mé duše. Cvičím, učím se různé věci. Nepřipadám si úplně líný,i když bych mohl pracovat mnohem víc.

A to je ono. Práce – opět nucení se do práce. Čili svoboda je pro mne bavit se. A bavit se, znamená žít v něčem, čemu se moderně říká Flow. Tok. Být v souladu s přítomností, svou duší, svou podstatou, nepřemýšlet o tisících a jedné strašidelné události, která mne může potkat, nehádat se sám se sebou ani s lidmi v okolí. Být jako fotbalista, který střílí pokutový kop a nevnímá nic jiného, jen balón, svou nohu a cíl – dát gól.

Když jsem byl malé mimino, zavírala mne máma do ohrádky. Protože jsem neustále potřeboval zkoumat. Hodně zkoumat. Hledat, hrát si s věcma, které malým dětem nepatří do ruky. A tak má neuspokojená potřeba zůstala. Nebyla naplněna má touha v mládí – co nejvíc si toho vyzkoušet, hledat a nacházet. Tak dodnes hledám znalosti a nové zkušenosti. Ale díky dlouhé cestě jsem teď již téměř svobodný. Věřím i v úplnou finanční svobodu – nějak cítím, že přijde.

Slyším teď často za oknem zpívat ptáka. A to jsem v korporaci a dřívějších pracích po garážích a sklepech neslyšel. Často v nose dokonce cítím vůni venkova. Někdy příjemné a někdy hnojovitého charakteru. Ale je to nádhera. Je to svoboda pro můj nos. Je to svoboda uvědomování si přítomného hnojovitě voňavého okamžiku.

Také se cítím velmi svobodný, když mohu psát svůj deníček v podobě Zdravé Svobody. A čím dál víc mne baví osvobozování těla od toxinů z potravin. Miluju svobodu nákupu vajíček od sousedů, kterým běhají slepice po zahradě a sbírají tam žížaly – dokonce se na svobodné slepice chodíme dívat. A taky kupujeme mléko nadojene od svobodných koz pasoucích se svobodně na trávě.

A hlavně – nemusím do práce. Práce pro mne jednoduše byla odjakživa synonymem otroctví. Nemůžu se vzbudit a říct si – dneska nikam nejdu, stejně udělám kulové, protože se mi nic nechce. A to si dnes říct můžu. Nemusím chodit předstírat výkon někam, kde to nemám rád a mou jedinou motivací je mít každého desátého na účtě pár jedniček a nul.

Svoboda je pro mne to nejúžasnější dobrodružství. A dokonce jsem si sepsal seznam svých svobodných přání.

Komentáře