Nedávno mi kamarád celkem hezky okomentoval můj post na profilu ohledně hraní her u malých dětí:
„My rodiče vytváříme prostředí a každé prostředí má přirozeně hranice. Hraní nic neurčuje, není dobré nebo zlé, to jsem chtěl podotknout. Je důsledkem nedostatku přítomnosti a pozornosti rodičů, je kompenzačním mechanismem nebo únikem před realitou nebo je to fascinující studijní materiál k osvojení nových dovedností? Převažuje ta nebo ona složka? To si musí každý přebrat sám v každém jednom případě. Studií lze zaměřit na jakýkoliv aspekt hraní her. To posuzování a interpretace hraní her je nebezpečné, ošidné. Jako děti jsme hráli celé dny. Baldurs Gate jsem hrál týden v kuse tak, že jsem ráno vstal a večer šel spát v tom pyžamu, které jsem si ráno ani nestačil převléct.😊😉
 
No a já se nad tím zamyslela. Náš Dom se zamiloval do Minecraftu. Až tak moc, že nestuduje nic jiného, stále se někde inspiruje, ať už na CZ nebo US youtube. Třeba hodinu kouká, pak vyletí nahoru, něco postaví a hned mě volá, abych se podívala. Právě teď staví horskou dráhu a fotka je aktuální.
 
No a teď k jádru pudla. Vidím, že mu neomezený přístup na technologie dělal dobře, bylo to fajn, až do doby, kdy mi přišlo, že došlo k jakémusi pomyslnému nabažení a už mu technologie nedávaly to, co předtím.
 
Jasně, jsme rodiče a tedy vidíme, kdy to není ono a kdy klidně dítě necháme. Ačkoli jsem psala, že nechci své dítě omezovat, tak v té době byl viditelně nenasycen a dlouhá doba u PC her mu dělala dobře, stejně tak, jako studium u Youtube.
 
No a teď jsme ve fázi, kdy mu to viditelně dobře po dlouhé době nedělá. Takže abych řekla naprostou pravdu, tak nemůžu být zastánce naprosto neomezování u obrazovek u takto malých dětí. Ale druhým dechem dodávám, že jsme v nějaké fázi života a věřím, že k neomezování ještě třeba dojde, ale v tuto chvíli vidím, že to bohužel nejde.
 
Každopádně stále považuji naši rodinu za technologicky více využívanou než je v jiných rodinách běžné. Dom se díky tomu naučil číst některá slovíčka a samozřejmě je i psát.
 
Není to vždy jednoduché postavit se na jednu či druhou stranu.
 
Ale rozhodně nepatřím mezi lidi, kteří se bojí a tak raději omezí. To dělat nechci a nebudu. Raději vyzkouším, zjistím a pak následně se podle toho chovám.
 
Technologie jsou prostě téma samo o sobě. Dneska byli s tátou plavat a pak letěl zkoumat, co zase někdo nového vytvořil, aby to postavil. Vlastně se chová jako můj muž. Oni dva se prostě nezapřou. Musí stále studovat, když zrovna nespí, tak studují a nebo si hrají a nebo něco nového vytváří. 
A jak to máte doma vy?
Komentáře