A přesně takto nyní vypadá hra, které se všichni účastníme a většina obyčejných lidí ani neví, že se taková hra denně hraje. Je to hra o vaši peněženku a v důsledku o zdravý rozum a v extrémním důsledku hra o to, že můžete žít na ulici.
Korporace mívají enormní zásoby peněz. Za tyto peníze si najímají úplatné psychology, vědce, matematiky, univerzitní profesory – mnoho lidí totiž bude pracovat pro temnou stranu síly a za ony nádherné voňavé zlaťáčky vypne své svědomí.
No a tak milá korporace najme tým dvaceti či padesáti lidí s jedním jasným úkolem. Prodávejte náš voňavý hamburger, který se ani po čtyřech měsících na vzduchu nerozloží, nenapadne ho plíseň a mouchy ho taky nechtějí. Ale lidičky si pošmáknou, miam! Ano, my vás nádherně zaplatíme, protože těch burgerů už prodáváme spousty.
A tak milý tým marketérů začne. Vysoce inteligentní a zkušení lidé. Navrhnou barvy, protože barvy ovlivňují myšlení, navrhnou fotografie, kdysi navrhovali skryté podprahové zprávy zakomponované do reklamních obrázků – k vidění v galerii. Kdo ví, co do obrázků komponují nyní. Univerzitní vědci studující lidský druh, otevřeně přiznají, že umí upravovat fotografie tak, aby lidé nakoupili, protože fotky budou útočit na nejnižší lidské pudy. Například strach obchází v mozku určité dráhy a tudíž se mu nedá vyhýbat. Chamtivost, zlost, žárlivost a další. Touha být nejlepší.
Takže máme zpracovánu onu reklamu a šup s burgříkem milý Franto a Mařko do břůška. Nebo usmažíme výborné třicet dnů rostoucí kuřátko a vyfotíme nějakou celebritu jak papinká u nás ve výtečné restauračce. Jako povinnost pro tyto celebrity bych do zákona dal odstavec, že musí tito promotéři po dobu smlouvy papinkat denně, a to třikrát, ony dobrůtky. A rázem by bylo buď po celebritě, nebo po reklamě.
Takže jsme Frantu a Mařku nakrmili a teď jim prodáme nějakou výbornou kabelčičku. Budeme tomu říkat Gucci, vyrobíme to za čtyři dolary v Číně a tady jim to foukneme, řekněme, za třicet tisíc čili přes tisíc dolarů. A ještě si budou myslet, jak skvěle na tom jsou. No a pro ty chudší uděláme iPhone nebo podobnou věcičku. A ti nejchudší budou muset nosit Nike. A ti ostatní? Ti jsou přece mimo. Outisdeři.
Ano, přesně tak se vnímají děti v partách. Taky jsem byl členem některých part. Nemáš hadry? Nemáš foun? Nemáš na sobě zlato a káru? Nechoď mezi nás. Ale já tam chci. Já tam musím být. Jinak nebudu k ničemu. Jinak jsem outsider.
Jen pojď – pojď odevzdat penízky za ajfouna. Za Ray Ben brýle. Oakley taky. A hlavně musíš mít patery boty, jinak jdeš z party ven. Značkový. Za pět litrů jedny.
A firmy se smějí. A děti kradou, gamblí nebo kdo ví, co dělají. A firmy najímají další marketéry. A hledají sofistikovanější legální způsoby, jak dostat svůj šunt, který se rozpadne po půl roce nošení – z mé vlastní zkušenosti hovořím o značkových botách za tři tisíce, kdy jsem samozřejmě byl líný je jít reklamovat.
No a vrcholem pyramidy jsou samozřejmě ti nejhodnější a nejmilejší. Půjčkovači. Ti hrají jednoznačně na netrpělivost. Na vítanou vlastnost všech lidí, která je pěstována od malička. Chceš botky do robotky za dvacet litrů hned? Chceš? Nekecej? Fakt je chceš hned? Jooo? Opravdu je chceš ještě teď? No nevím no – Pepo on je chce hned – no tak my ti v naší bance teda fakt neradi, hodně neradi, ale my ti pučíme no. Nechceme to dělat, ale pučíme ti. RPSN? To jsou nějaký nesmyslný písmena tady dole minipidi písmem. Toho si nevšímej. Tady to musíš jenom teda podepsat, na ty botky, abys měl. Nebo jestli chceš na tu dofču. Jo jo já už jsem tam byl taky . Korporace nám to platí, abysme věděli, kam lítáte – je to tam nádherný – chceš tu dofču s botkama? Dobře – jo a ještě když jsme u toho – nechceš půjčit na dárky na Vánoce, abys nemusel podepisovat víc dokumentů a chodit sem víckrát, otravoval bys a my se chceme nudit a smát, jak nám tečou peníze za nic.
Víte že banky mají zákonem povoleno tvořit peníze ze vzduchu? Respektive z ničeho?
http://proinvestory.cz/2-49-x-nula-nula-nic
No a tak hurá na dovolenou v nových botkách a Vánoční dárky jistě potěší celou rodinu. No a pak to budu splácet ještě tři či pět let. Ale co? Užili jsme si, ne? No a možná, když nebudu splácet, přijde dokonce exekutor. Jako hezká tečka na závěr.
Kdo hraje nekalou hru? Lidé, kteří mnohdy ani netuší, jak moc je propracované celé reklamní schéma velkých korporací, které všechny hvězdy a hvězdičky posluhují mocipánům s doutníky a velkým pupkem, kteří by měli dostat lopatu a jít si zacvičit při kopání kanálů, který je na rozdíl od jejich ze vzduchu tvořených peněz alespoň užitečný?