Toužím po penězích. To jsem slyšel říkat svou duši zhruba dvacet let. Jenže se správná zpráva ztratila v překladu. Moje duše netoužila po penězích. Chudák malá toužila vždy pouze a jen po svobodě.
Jsem velmi citlivý na příkazy. A momentálně vidím ještě větší citlivost na příkazy a rozkazy u svého syna. Jakmile mu něco přikazujeme jeho celá osoba, duše a energie se vzbouří a začne bojovat. Poslouchat nebude. Neexistuje poslouchat příkazy. A jakákoli fyzická síla ho nepřinutí poslouchat.
Vzhledem k tomu, že děti jsou znásobené zrcadlo nás samotných mnohem lépe chápu touhu své duše. Já chci být svobodný. To je primární touha mé duše. Narodil jsem se do nesvobodného světa, kde se musí pracovat. Takže práci nesnáším. Nesnáším slovo práce. Cokoli se jeví jako práce připomíná z podstaty věci mé duši rozkaz – tohle musíš bezpodmínečně dělat. A odpověď z mého nitra je jasná – tak to se vsaď, že to dělat nemusím. A nebudu.
Naopak, když má duše vnímá něco jako zábavu, tak to miluje. Svoboda a volnost je prakticky pouze svoboda hrát si. A mít na světě zábavu. Takže už nechodím do práce. Chodím do zábavy. Sice mi tu teď stojí některé věci, které musím a nechci udělat pro klienty, protože je to práce, ale najdu cestu jak přesvědčím duši, že se na cestě k vypracování oněch úkolů budeme učit. Moje duše je totiž mrška a její další nekonečná touha je neustále se učit. Když vidí rutinu utíká. Je to asi duševně duchovní podstata mojí nemoci co jsem tak zatím pochopil. ADHD – neustále se uč něco nového a přijímej nové podněty. Jsem jako průtokový ohřívač znalostí.
Má duše si užívá proud znalostí a zkušeností, který mnou protéká. Sprchuje se v toku informací, zážitků a zkušeností, které musí být pořád nové a nové. A jiné. Chcete mne umučit k smrti? Postavte mne k pásu a nechte dělat rutinní práci dva dny po sobě. Energie v mojí hrudi se začne kumulovat. Začne se nabalovat jako koule a druhý den odpoledne exploduje, rozmlátí všechno okolo a jednoduše mne ovládne a půjde ven sbírat zkušenosti. A bude se bavit tím, jak mne šéf vyhodí od pásu – zase nová zkušenost.
Co vaše duše? Také potřebujete slovník, abyste jí porozuměli? Zkusím vám pomoct – podle toho, co jsem zatím sám našel a jak jsem pochopil jazyk mojí duše.
Toužíte navenek po:
- Toužíte po penězích – zde je to složitější. Buď toužíte po svobodě a nebo pokud toužíte po penězích abyste dosáhli na něco konkrétního, pak je podstata ukrytá v oné věci.
- Toužíte po značkovém oblečení, drahých věcech? Je to touha duše po uznání. Chcete někam patřit. Chcete být vidět. Chcete být přijímaní. Ale to vám věci nezajistí.
- Toužíte po moci a ovládání druhých? Chcete lásku. Chcete bezpečí. Chcete klid.
V podstatě je touha duší jednoduchá – být milován, někam patřit, být svobodný a moct dělat v danou chvíli to, co zrovna dělat chci, jít kam chci, učit se co chci, ukázat druhým, že jsem tady a můžu jim pomoct – jsem potřebný, touha po klidu a míru – jen tak se dívat na letící mraky na obloze a přemýšlet o jiných světech tam někde ve vesmíru. Žádná touha po moci, penězích, slávě – to je špatný překlad skutečné podstaty jazyka touhy duše.