S rychlejšími dětmi je to jednoduché a zároveň to může být velmi složité. Je to takové, jaké si to uděláte. Na nás platí dohoda, kde jsou spokojené obě strany. Máme rádi, když i dospělí umí ustoupit, uznat svou chybu a jít nám příkladem v životě. Takové lidi pak uznáváme a spolupracujeme.

Lev v kleci. Ty zase chodíš jak lev v kleci. Přestaň chodit jako lev v kleci. Davide nechoď pořád tam a zpátky jako lev v kleci. Uklidni se. Nechoď jak ten lev v kleci. Ty jsi jak hladový tygr. Proč musíš pořád pochodovat? Proč pořád přešlapuješ? Nevrť se na té židli.

Lev v kleci – nádhera. Pro ty, kteří ADHD nemáte – pamatujte si tuhle definici. Já jsem lev v kleci. Mám ADHD – jsem lev v kleci. Hladový tygr na pochodu. Jako lev v sobě nosím temnou stranu síly. Jaderný reaktor připravený kdykoli explodovat. Chcete mne rušit u žrádla? Zabiju vás.

Momentálně mne fascinuje dokonalost těchto tří slov. Lev v kleci. Asi nenajdu dokonalejší příměr. Viděli jste v zoo jak lev v kleci chodí sem a tam? Loví. Číhá. Čeká. Je připravený zaútočit. Je v malém prostoru – v krabici. Zavřený. A má v sobě jaderný reaktor. Enormní zdroj energie připravený vytočit svaly a zuby lva do extrémních obrátek.

To je ADHD.

Když píšu o sobě a věcech, které jsem dokázal, dělám to proto, abyste se nebáli o své děti s ADHD. Čtěte a snad pochopíte, jak vše myslím.

Jak jsem se dozvěděl, ADHD má dvě fáze či dva stavy – jak chcete. Jde o popis toho, co na sobě pozoruju a znám. První je extrémní nesoustředěnost. Pobíhání sem a tam. Hyperaktivita. A pak je tu stav hypersoustředění. Ten si lze představit jako stav, kdy lev žere. Nezajímá ho nic jiného, než žrádlo. A tak funguje ADHD mozek. Když se chytí nějaké činnosti a přepne se do hypersoustředění, NEVYRUŠOVAT prosím. Nebo chcete rušit lva od žrádla? Co tak asi udělá?

Pojď lvíčku pojď – půjdeš do první třídy ty kotě malé. Hravé. S enromní energií. Pojď. Tam tě strčíme do místnosti osm krát deset metrů. Pojď. No a ještě ti to maličko vylepšíme ano? Mříže v oknech nejsou – to až v blázinci, kam tě tohle omezení může dostat – ale ve škole tě posadíme na židličku. A příjde pan učitel vykládat moudra nakázaná státem – to, že se tvůj hyperrychlý mozek už pravděpodobně mnoho těchto věcí naučil a zbytek tě nezajímá a tudíž se budeš u všech činností nudit a hypermozek bude hledat obživu čili zábavu – no a? Pojď strčíme tě do lavice, budeš krásně sedět. Bez hnutí. Rovně. Poslouchat nesmysly, které dávno umíš, nebo tě nezajímají.

Jaderný reaktor, který nelze vypnout se bude víc a víc přehřívat. A už to jede. Už se přehřívá. Takže – vyrušuješ? Rušíš ostatní? Hýbeš se? Vrtíš se na židli? Strháváš na sebe pozornost? A ty se dokonce houpeš? Poznámka, poznámka, poznámka.

Lvíčku – že máš stres? Že ti velcí lidi tě nechápou? Že nerozumí tomu, že počítat už umíš nejlíp jak v danou chvíli můžeš, protože když chytneš hyperfocus, naučíš se počítat dvacetkrát rychleji než ostatní? A to platí s každým předmětem. A že tě nebaví kreslení a fakt ho nesnášíš – no tak tě přece přinutíme kreslit ne? To musíš!

Zabíjet. Křičet. Řvát. Grrr. Já vám dám, že musím. Hovno musím. Nic nemusím. Já jsem lev. A vy mě cpete do klece? Vy mě chcete fakt nacpat do klece? Budu se rvát. Mentálně. Fyzicky. Budu bojovat. Já chci lovit. Potřebuju mentální a fyzickou kořist. Potřebuju vyčerpat svoje tělo fyzickým lovem – potřebuju pět hodin tělocviku denně. Potřebuju spousty podnětů pro svůj hladový mozek.

Jsem ADHD lev a tygr v jednom s jadernou elektrárnou místo srdce. Mám nekonečně energie a vy mě chcete strčit na židli? Přivázat můj rychlejší mozek než mají ostatní a mlít pomalu nesmysly, které buď umím, nebo mne nezajímají?

Já vám říkal, že se budu rvát. A to doslova! Já tu energii potřebuju dostat ven. Já se potřebuju houpat. A to minimálně. Spíš potřebuju uběhnout půlmaraton. Na snídani. A pak si hezky zalézt a v klidu a volnu někde v přírodě se soustředit na broučky jak lezou – ty mě totiž teď zajímají nejvíc. A zítra mě bude zajímat vesmír. A pozítří lidské tělo. A můj mozek všechny ty údaje zpracuje padesátkrát rychleji než mozky ostatních.

No a teď lidskou řečí těch, co nemají ADHD.

Jakmile začnete na obyčejného člověka tlačit a budete to dělat dlouho, pravděpodobně se podvolí. Můj názor je, že my s ADHD to máme trošku jinak. Jsme lvi.

Strkat lva do klece? Lev se válí na pláni. Vyvine enormní množství energie pro lov, když potřebuje. A nejdůležitější je pro něj svoboda.

Svoboda je to, co mne udrželo naživu, protože jsem věděl, že jsem nějak jiný.

S ADHD jsou spojeny úzkosti a deprese. A ty ve mne vyvolala škola. Musíš. Musíš tam chodit. Nejde to jinak. Musíš se učit nesmysly. Bylo mi šest a byl jsem tak rychlý, že jsem měl ze všeho jedničky až do páté třídy. Kromě psaní. Psaní je pomalé a lvi špatně drží pomalou tužku v pacce. Nutit mě trénovat psaní GRRR – exploze. Nejde to! Piš si to sám!

Neléčené ADHD a neléčené úzkosti se stupňují. Když vám jede mozek na plné obrátky, těžko se zastavuje. A pak se těžko spí. A když se těžko spí, jede vám mozek ještě na vyšší obrátky. A tak jsem hodně nocí jako malé dítě spal třeba dvě tři hodiny. Byl jsem šíleně nervózní. Chodil se pořád dívat na hodiny a nutil se usnout.

Co budu dělat ve škole ráno? Já tam usnu! Bál jsem se. Stresoval se. Co budu dělat s písemkou z češtiny? Já to neumím. Nejsem dost dobrý! Au au au to bolí. Pořád mě do něčeho nutí. Cpou mě. Já nechci číst knížky – knížky jsou pomalé a Malostranské povídky jsou upřímně k zblití. Takový odpad ať si strčí do řiti. A číst to musím. Hnus. Nechci. Přečtu stránku a konec. Mozek to nedává. Nechce. Neudělá to. Nemusí. Já chci číst Conana. Ten je akční. Ten jede. A filmy a počítače. Jsou rychlý a krmí mozek dostatkem informací. Mňam mňam to já tygr na jaderný pohon rád.

ADHD není porucha učení jestli se nepletu. I když ho mám, tak řekl bych znám celkem dost věcí. Někdy mi lidi říkají, že jsem chytrý. Naměřili mi ve dvanácti IQ 132 v osmnácti 135 a po tunách alkoholu 129.

Naučil jsem se celkem komplexní systémy. Pracoval jako IT Infrastructure Architect. Jako Senior Solution Designer. Jako Chief Technical Officer – v 28 letech. Závislý. Když máte turbomozek on se potvůrka i turbo učí. Když chce. Můj se chtěl krmit Unixem. Nějak se toho chytl. Tak jsem ho tím krmil a chtěl být ten hacker. Ten Neo z Matrixu. Tak mozek jel a učil se.

Anglicky jsem se naučil sám z her a písniček. A hodně američanů mi říkalo, že neví, odkud jsem, protože mám zvláštní přízvuk. Že mluvím dost dobře.

Naučím se cokoli. A stejně tak vaše ADHD dítě.

Co na nás rozhodně neplatí a co nesnášíme?

  • Slovo musíš – na to ADHD mozek reaguje – naprosto a totálně se vsaď, že nemusím – chceš vidět lva v kleci jak musí? Když jsem musel umývat nádobí, tak jsem fakt nemusel.
  • Nátlak jakéhokoli charakteru – i když jsem rychlý jako turbomyš, naprosto nesnáším časová omezení u testů – strčte si to někam – jediné kam mne můj ADHD zkratkovitý mozek hackera vede je napsat si tahák. Já se skutečně nemusím učit hlavní města všech států USA
  • Rutina u pásu. Ano – já vám vyvinu lepší pás, lepší linku, zoptimalizuju proces, protože mám schopnosti spojovat ve velkých rámcích věci.
  • Jsme velmi kreativní – nevím proč. Ale na tom pásu vyrobím tři krabice a pokud mě budete nutit vyrobit čtvrtou, vyleze hladový turbolev s rozjetým urychlovačem částic místo srdce a uvidíte, co jste neviděli – nudná rutina, ke které nejsem vysoce motivovaný – skutečně nemusím, ále nemusím!
  • Rutina u pásu v open space kanceláři a analogicky rutina ve škole a nudné hodiny – nemusím
  • Útok. Jakýkoli útok. Fyzický či mentální. Tak ty jsi zahnal lva v kleci do kouta? Fakt jsi to udělal? Ani na to nemyslíš, že? Jednou mi o čtyřicet kilo těžší a patnáct let starší týpek zlomil násadu tága o hlavu. Bylo mi 20. A pak jsem se s bolavou hlavou modlid, že jsem ho nezabil. Nedopadl fakt dobře. Se lvem prosím opatrně. Nedráždit a neohrožovat.
  • Krabice. A to jak fyzická omezení čili kanceláře, tak mentální omezení, bariéry, hranice, limity – kreativní mozek lva toto opravdu odmítá

A co na nás naopak platí a co milujeme a co nám dělá dobře?

  • Volnost. Svobodu. Dělat věci tak, jak chceme, tehdy když chceme. Když má ten šedivý potvorák v lebce náladu, udělá spousty věcí. Naučí se kvanta věcí. Vymyslí nevymyslitelné. Vezme motyčku, přišroubuje ji na kolo a začne okopávat zahrádku, aby to bylo rychle.
  • Klid. Klid bez nátlaku, časových hranic a časových klecí.
  • Kvalitní a dobré zdravé jídlo s co nejnižším obsahem sacharidů a naprosto bez rafinovaných cukrů, medu a tak dále – jaderný reaktor má pak méně uranu a nejede tak naplno
  • Motivace. Místo – musíš si uklidit pokoj, hra. Hry nás řekl bych velmi baví. Stačí vyměnit slovo práce za slovo hra a i když se bude jednat o naprosto stejnou činnost mozek vyhodnotí, že je to hra, zábava a do toho se jde!
  • Hry. Jakékoli hry. Hry jsou kreativní. Zábavné. Variabilní. Rychlé. A nemusí to být hry u počítače. Ty naopak moc nedoporučuji.
  • Ale naprostý základ je ona svoboda, domlouvání, vynechání slova musíš – NIC NEMUSIM!
  • Domlouvání se. Vstřícnost. Podpora. Žádný nátlak. (to domlouvání se, je velmi důležité)
  • Určitě je to řád, který si mnohdy rádi najdeme sami, ale někdy potřebujeme slušně a vstřícně pomáhat. Já miloval seřazené pastelky. Všechno v krabičkách a škatulkách. Pak se v tom vyznám a mozek nelítá z jedné věci na druhou – on to tak chce sám.
  • Minimální možný počet věcí – čím víc věcí, tím větší chaos. Čím větší chaos, tím rozjetější ADHD. Čím míň nesmyslných věcí, které nepoužívám, tím méně starostí a mentální připoutanosti k věcem. Nemusím je uklízet, nemusím se o ně starat – tak momentálně funguju a vyhovuje mi to.

Nebojte se o své ADHD dítě. Nejde mu čeština? Já jsem se češtiny bál a měl z ní poprvé v životě trojku – předtím jsem trojku neměl. Češtinář na gymplu mě mučil. Maturitní písemku z češtiny jsem musel psát pod dvěma většíma panákama absinthu, abych odboural ráno stres, který byl už přes hranici. Byla celá veršovaná, bez jediné chyby. Dostal jsem dvojku – hajzl 🙂 Momentálně se moje texty docela líbí. Píšu to proto, abyste se nebáli. My si svoji cestu najdeme. A dokonce mám v minulém textu pouze tři chyby, jak mne upozornila moje trošku perfekcionalistická maminka, že mami? Nečtu si po sobě, co píšu.

A že to není konvenční cesta? Vystudovat, čili odsedět si jako ve vězení dvanáct až osmnáct let ve škole a dostat papír? Ničit si záda, dýchání, stresovat se písemkama? Škoda, že máma preferovala volnou výchovu pouze mimo školu. Kolik utrpení by mi ušetřila, kdybych se věci mohl učit sám. Kdyby byl tenkrát internet, Youtube a nekonečné zdroje informací, varianty výkladu vhodné pro různé typy lidí, různá rychlost učení. Uau. Učil bych se neustále. Je to ve mne. Ale každý to má jinak. Kdyby se nemuselo do školy. Kdybych měl volnost. Úkoly jsem si stejně dělal sám.

A o podvádění ve škole, ze kterého bych měl mít skutečně diplom, protože mě přece nedonutíte učit se nesmysly, které si ani nepíšu do sešitu, protože tam kreslím domečky jedním tahem – ty jsou zábavnější než zkroucené žížaly vzorců na tabuli – tak o tom někdy jindy. Z podvádění bych měl mít vysokoškolský diplom. No jo – zkratky.

Nechte nás lvi běhat po pláních, lovit, odpočívat, domlouvejte se s námi, krmte nás zelenou zeleninou a vhodným zdravým palivem pro náš reaktor, dopřejte nám pohyb.

A větu: Musíš – být v kleci, škole, kanceláři, uklízet, mýt nádobí si strčte! Místo ní řekněte – jsi kouzelný drak uklízeč lítající nad nepořádkem ve tvém pokoji a já jsem čarodějnice, která ti brání v uklízení – zvládneš to uklidit než ti to celé rozházím ještě víc? Jsem drak uklízeč, turbo zapnuto, já jí dám čarodějnici – uklidim to tak rychle, že ani nestačí nasednout na koště!

Krásný den.

Komentáře