Asi před měsícem a půl jsme napustili bazén. Dom sám říkal, že nechce, aby byl napuštěný celý, aby se v něm náhodou mladší Adam neutopil a tak mají oba vodu pod zadek. Dom byl vždy velmi sportovně nadaný. Od roka jsme běhali po vesnici 3km dopoledne a 3km odpoledne. Asi do dneška běhá rychleji než o 2 roky starší kamarádi. Na kole začal jezdit po třetích narozeninách a ostatní dopravní prostředky nepočítám. Adam je na tom podobně, jenom vše dělá více nenápadně. Prostě přijde a najednou umí jezdit na koloběžce.
Všechny dopravní prostředky máme stále venku, aby je měli kluci k dispozici.
Začalo léto a zase chodíme k Labi. Máme spoustu nových, ale i starých přátel, tak se tam vždy s někým sejdeme. Dom neměl moc nikdy rád kruh nebo křidýlka. Prostě si je vezme jenom tehdy, když jde do hloubky a když jsme spolu po pás ve vodě, tak zkoušel plavat.
Minulý rok už se plavat naučil v bazénu a to plaval jenom po zádech. Tento rok jsem na něj chvilku koukala a on se naučil plavat pod vodou. Dojde do hloubky, tam se ponoří a doplave na břeh. Troufám si odhadnout, že je to něco ve stylu čubičky. Jednou jsem zkusila mu vnutit prsa, ale mávnul jenom rukou a říkal, že nic slyšet nechce. Prostě si to dělá po svém, A taky proč bych mu měla něco nutit? On vše odkouká od lidí okolo nebo ode mě či táty. A když neví, tak se nebojí zeptat kohokoli v kokolí.
Ani nevím, jestli je to pro mě překvapení nebo ne. Asi je. Mě jako malou naučil plavat pan Čaba ze Slovenska, pak jsem to zapomněla a poté mě to naučili rodiče na jedné zimní dovolené, když v hotelu od ROH byl bazén. Najednou vidím, že to staré paradigma, že dítě se nic nenaučí pokud není vedeno není pravda. Dom i Adam jsou jako houby. Já si zase musela uvědomit, že moje leckdy přehnaná akčnost je prostě na škodu. A tak hodně teď kluky nechávám. tzv. buďme všichni více samostatní, ale o tom napíšu až časem.