IMG_20200417_094927

ADHD u dítěte lze léčit, ale….

Včera jsem si řekla, že zkusím takový článek napsat. Od včerejška přemýšlím, jak to napsat, aby byl pochopitelný. Jak všichni víme, tak každý je originální a osobnost sama o sobě a nelze tedy nikomu nic vnutit ani předělat a tak jsem se rozhodla, že vám popíšu pouze svou cestu a zda se jí inspirujete nebo napíšete, že je to hloupost je už jen a jen na vás. My už v tuto chvíli můžeme napsat, že žádné dítě s ADHD v rodině nemáme.

Nejmladší syn se narodil opravdu velmi aktivní a nejen to. Aktivní dítě opravdu nemůžete bít či na něj křičet, abyste ho „vychovala“, protože následně má úzkosti a pokud nechcete, aby úzkosti přetrvaly do pozdějšího věku (kde je i mnohem náročnější je léčit), tak raději změníte své chování k dítěti a zároveň najdete další pomoc např. v jídle a nejen v něm, jako my.

ADHD je nemoc, která má za mě více příčin. A tak zkusím některé z nich vypsat.

1. Citlivost na lepek a mléčnou bílkovinu a vysoká propustnost střeva

2. Vysoká citlivost na chování blízké rodiny (někoho, koho máte rádi)

3. Strachy, které jsou rodičem předávány na děti

 

1. Alergie na určité potraviny.

Klasické testy vám bohužel tuto citlivost leckdy neukážou. Pokud dítě odvedete na standardní alergologické vyšetření z krve, tak většinou se nic nenajde a vše bude v pořádku. My jsme byli na vyšetření opioidních peptidů, které je placené a dělá se na Slovensku. Cena za toto vyšetření je cca 21 EUR. Výsledky vám zašlou poměrně promptně. Hladina, dle výsledků, by měla být od 0-200. U naší rodiny se hladina vyskytla u dětí cca 500-600. U autistických dětí bývá tento výsledek ještě vyšší. Někdy i nad 1000 – 1500 a někdy i více.

Pro rozebrání těchto hodnot jsem se spojila s GAPS konzultantkou elaconsulting.cz, která mi výsledky popsala.
Vliv na výsledek má více faktorů. Mezi mnoha z nich jsou kvasinky, které jsou ve střevě člověka/dítěte. A sekundárně mluvila ale také o stresu. A protože tělo je vlastně obrovsky složitý mechanismus, tak každá nemoc má svou příčinu nejen v jídle, ale také v psychické oblasti.

Jak jsem již psala, tak jsme ze stravy vyloučili před časem lepek a před cca 3 měsíci i mléčnou bílkovinu. Cukr už nepočítám. Ten prostě doma nemáme a nejíme. „Dej si mrkev táto, pokud máš chuť na sladké.“ Snažíme se omezovat i ovoce a nejíme složené sacharidy (tedy klasické přílohy)

V tuto chvíli jsme na plném Gapsu. Přejít na GAPS terapeutickou dietu není nikterak jednoduché. Závislosti na potravinách byly u naší rodiny značné a to víte, stále do kola jíst vývary,maso a zeleninu a semínkový chléb je celkem nuda. A okolo je tolik lákadel.

V každém případě bych chtěla napsat, že nyní jsme půl roku na GAPSU a výsledky jsou až neuvěřitelné. Hodnoty znovu změřené nemáme a pro mě již nejsou žádné testy potřeba. Náš nejstarší syn je prostě stále zrychlený, stejně jako my, ale již nemá úzkosti, což bylo pro mě tím hlavním kritériem. Tady se můžete podívat, jak ve 4,5 letech staví prostorový dům, který si sám vymyslel. https://www.youtube.com/watch?v=AFm6CRzKY-E&t=7s

Sociální chování se vyvíjí v prefrontálním kortexu a když budete více studovat, tak zjistíte, že právě strava a stres má na tuto část mozku vliv (né, že by na jinou část neměla).

Stres je jedno velké téma. Ale základ je ten, že v dětství, kdy se mozek nejvíce formuje tak je také nejvíce citlivý právě na zmiňovaný stres.

No a strach=stres. A teď si představte spoustu situací, které malé děti mají. Vyjmenuji 3, které se ovšem nemusí týkat vašeho dítěte.

1. Ve 3 letech mají jít děti do školky. Odloučení od matky na kterou byli celou dobu zvyklí a třeba na dané odloučení nejsou ani připraveni. = Stres, že jsou někde samy.

2. Škola – MUSÍTE se v danou chvíli naučit něco, na co třeba ani nejste psychicky připraveni. To je stres jako blázen. A ten mozek se snaží opravdu fungovat na 100%, ale ono to nejde, protože prostě nenastal ten správný čas a nebo o danou problematiku nemá dítě dostatečný zájem.

3. Dostaneš za 5, když napíšeš písemku špatně – to je stres, kterému my pravidelně vystavujeme naše děti v období, které je pro rozvoj mozku velmi důležité. Myslíte si, že je známka důležitější než zdraví? A víte, že mnoho rodičů dá před zdraví vzdělanost svého dítěte? Možná bezmyšlenkovitě. (zapsané vzorce chování z dětství)

4. Stresových faktorů máme v běžném životě už tak dostatek a my dětem ten život ještě více stěžujeme. Právě stresem, který ovšem není přirozený.

2. Vysoká citlivost na chování blízké osoby

No a v tomto odstavci budu zmiňovat zase stres. Vše uvedu v příkladech.

Jste malé dítě.

Nemáte dostatečně vyvinutý prefrontální kortex a tak prostě někdy děláte věci, které se dospělým nelíbí. Křičíte, bouchnete (díky rychlému mozku) nějakého svého kamaráda, vezmete pastelku a pokreslíte zeď, rozbijete v záchvatu nějakou hračku, rozbijete skleničku nebo třeba jenom lítáte jak zběsilý, protože vám rodiče dali ráno sušenku a k tomu dortík a pak si myslí, že budete sedět v klidu v koutě.

Reakce rodičů na tyto situace mohou být různé. Někdy na vás křičí a když už jim dojde trpělivost, tak třeba i bouchnou.

A toto vše zvyšuje strach uvnitř vás. Ten strach je stres. Ten stres má negativní vliv na váš mozek. A tento stres pak dělá i to, že vám opětovně není dobře.

Jenomže vše má více úhlů pohledu. Jelikož jsem si tím prošla, tak vím, o čem mluvím. Mozek je zvyklý fungovat v zajetých vzorcích, na které byl od dětství zvyklý. Takže pokud jste jako člověk zvyklý na autoritativní výchovu, tak ji budete praktikovat na svých dětech ať chcete nebo ne. Můžete se šíleně snažit, ale dokud ty části mozku u sebe nezměníte, tak ve vašem stresu vám budou naskakovat reakce, které byly praktikovány na vás.

Příklad: celý den stál za kulový. Šéf vás naštval, do toho kamarádka něco řekla, co vás ranilo, muž nepomohl naprosto s ničím. Přijdete domů a tam děti, které udělaly bordel. Kdyby nebylo předchozích okolností, které vás dostaly do stresu, tak byste třeba byla i relativně hodnou matkou, ale vzhledem k okolnostem na děti vyletíte: „Můžete si ten pokoj uklidit a přestat křičet.“ (nebo jinak). Jedná se o zajeté vzorce chování, které byly praktikovány na vás a tedy je velmi těžké se jich zbavit.

Jedinou možností je: Mindfull – vědomě praktikovat plné vědomí a nenechat automatický mozek pracovat za vás. A mě ještě pomohla změna stravy na GAPS. Víte o tom, že mléčná bílkovina zvyšuje agresivitu?

Neříkám, že je to jednoduché. Je to velmi náročné! Ale jde to a po čase se stane to, že i v těchto situacích budete naprosto v klidu na své děti. Časem dojde i k respektu, kterého chcete dosáhnout. Neříkám ovšem, že vše je 100%. Mně osobně tato změna trvala cca 3 -4 roky a nejsem rozhodně na konci své cesty. Ve chvíli, kdy jsem v opravdu velkém stresu a to je většinou ve chvílích, kdy mi není dobře (jsem nemocná, slabá, něco mě bolí), tak nedokážu být za každé okolnosti milá/hodná/laskavá. Což jak sami víme, tak děti vyžadují.

A proč? Dítě je psychicky do určitého věku naprosto závislé na rodičích. Nemá jinou možnost jít jinam a to vše ho ovlivňuje. Rodiče miluje, ať jsou jakýkoli. Každý strach, který do dítěte programujete se někde odrazí.

Jasně, jsou strachy, které jsou přirozené. Např. Když dítě lítá a okolo jede auto, tak ho upozorním, aby dávalo pozor. Nebo když má mamka strach o svoje dítě, které pouští na hřiště.

Sama si ovšem myslím, že základ je pracovat na svých straších, aby to neovlivnilo fungování dítěte.

Přiznám se, že jsem musela na tomto pracovat opravdu hodně.

 

3. Strachy, které jsou rodičem předávány na děti

Toto téma je velmi důležité.

Představte si, že naprosto důvěřujete jediné osobě a to je vaše maminka. A maminka vám denně říká:

„Dávej pozor, co když tady bude někdo, kdo Tě unese a nebo Ti ublíží.“ Její obavy jsou tak silné, že z každého gesta ty strachy dítě cítí. Dítě je následně už zvyklé jen z pohledu vidět, co si mamka myslí.

A věřte nebo ne. Toto vše ovlivňuje následně i chování dítěte. Ten strach = stres.

Těch příkladů může být ale více. Základ ale je, že každý by měl pracovat na svém strachu a zjistit, zda ten strach je opodstatněný a nebo ne. (např. Z médií a z novin je do nás programováno obrovské množství strachů, je to z důvodu, že negativní zprávy mají vyšší sledovanost – na pozitivní nikdo nekouká) – kdybychom měli televizní kanál, tak věřím, že bych v době Koronaviru byla naprosto vystrašená. Díky tomu, že je internet a těch informací si dneska můžete zjistit opravdu obrovské množství, tak jsem se Koronaviru nebála a stejně tak i moje rodina. V té době se nám narodil třetí syn, se kterým jsem chodila normálně nakupovat do supermarketu, po cca 3 týdnech od jeho narození.

Myslím, že nemusím více rozebírat, co jsem tady napsala. Kdo chce pochopit, ten pochopí. Strach je obrovský stres. Strach o práci, strach o peníze, strach o zdraví, strach o děti, strach o sebe. A ten poslední bych podtrhla.

Všechny strachy, které máme vycházejí z jednoho jediného strachu a to je strach sama o sebe.

Vraťme se k nadpisu.

ADHD lze léčit, ale bohužel to není jednoduchá cesta. Tato je moje a je možné, že někdo přijde na nějakou rychlejší, lepší a třeba jednodušší. Ráda si o ní přečtu. Taky to všechno není všespásné. Jak jsme se již přesvědčili, tak ve chvíli, kdy pustíme uzdu jídlu, tak se vše vrátí zpět. A jak to tedy dělat? Fakt nevim. Celý život na GAPSu? To nevim, jak by vypadalo v pubertě. Jako dospělý člověk ok, ale dítě? Opraví se střeva? Já fakt nevím. Tak uvidíme za pár let….

Komentáře