Včera jsem si koupil na Amazonu knihu, která mi postupně začala otevírat oči. To, že mi ADHD způsobilo generalizovanou úzkostnou poruchu je z podstaty ADHD jasné – nedostatek dopaminu, serotoninu a adrenalinu či norepinephrinu v mozku.
Můj mozek jede a jel 1000 km za hodinu. Sto myšlenek za sekundu. Neustále lepší a lepší věci, kterým je potřeba věnovat pozornost. Když se tu stavili kolegové, mysleli si, že se ženou bereme perník. Podle nás fungujeme na standardní zařazenou rychlost – taková trojka.
Když máte v hlavě raketu, zatímco ostatní jezdí na koloběžce, je to těžké. Oni si v klidu jezdí, vychutnávají si krajinu, přírodu a já neustále bourám do zdi v pěti stech kilometrech za hodinu.
Představte si malé dítě, které posadíte do Lamborghini z obrázku u článku. Je fascinované všema těma páčkama a hejblátkama a pak to nastartuje. A ono to dokonce jezdí – a šíleně rychle – prásk do zdi. A znova – a znova. A nedá se z té věci vystoupit. A když jsem vzhůru, věc je nastartovaná. A jezdí. A doleva, doprava, doleva, doleva – v tisíci kilometrech za hodinu. Občas někoho na té tříkolce srazím.
Když neumím řídit, a to jsem do dneška moc neuměl, je velká šance, že skončím velmi špatně. Místo benzínu budu lít do svého Lamba pivo, abych se uklidnil a budu dělat kdo ví co, protože raketa v hlavě je neřiditelná.
Má ale své výhody. Pokud dokážu raketu přepnout do módu supersoustředění, jde o pravý opak. Od malička mi máma říkala – ty mne naprosto nevnímáš. A já skutečně nevnímal. Když se soustředím na věc, která mne baví, dostanu se do zvláštního stavu – flow – kdy nevnímám okolí. A raketa konečně letí a zrychluje a letí dál.
Ale zkuste se soustředit na vyplňování daňového přiznání, když můžete nacucávat tisíce informací z internetu o všem, co vás zajímá. Zkuste pracovat osm hodin denně a řídit raketu. Nedokázal jsem nikde vydržet. A pořád mám problém, když jenom slyším o věci, o které tuším, že mne nebude bavit. Trvá mi pětkrát tak dlouho než normálnímu tříkolkáři. Ostatní si v klidu sednou, vyplní daňové přiznání svým tempem. A já trpím a utrpení je nepopsatelné. A tak mozek hledá kličky, jak se vyplňování a tisícům dalších nezáživných činností vyhnout. A když mozek nutím, vzbouří se ještě víc.
V současnosti jsem na začátku cesty ke skutečnému ovládnutí sebe sama. Protože už svůj stav vnímám jako obrovský dar. Kdo by taky nechtěl to hezké žluté Lambo z obrázku, že? Ale mnoho lidí tenhle stroj dožene do vězení, blázinců a na místa, kde opravdu být nechcete.
Když vás od narození posadí jako pilota formule 1, kolem vás se míhají traktoristi v klidu si obdělávající celoročně své políčko, klidně se starající o pomalu rostoucí businessy a vy potřebujete přísun vysokooktanového paliva – informace, informace, informace, přišroubovat zubní pastu k vrtuli helikoptéry, abyste vytvořili nový typ pastoohňostroje a ostatní nechápou, proč vyrušujete, přerušujete jejich složitě vymyšlené toky myšlenek, ale vy jste o pět kroků napřed, už víte, co budou za tři minuty říkat a v hlavě jste provedli nákup na příští den, vytvořili armádu zombie v nové hře, kterou hrajete, vypočítali cenu za nové kartičky do Magicu, tajně pod stolem naklikali na mobilu pár zpráv, ale ten člověk ještě ani nedokončil myšlenku, nemusí vám být úplně dobře.
Jste divní. Jste jiní. Lidi to cítí a občas si myslí, že chcete být chytřejší než oni. Jenže splašený neřiditelný mustang v hlavě si dělá dost co chce. Cíl je zapřáhnout mustanga a naučit se využívat jeho potenciál a energii. Je šíleně kreativní, přemýšlí jinak, vnímá jinak. Jen ho nebaví rutina, moc jednoduché nesmyslné úkoly – potřebuje vzrušující výzvy – pak táhne jako motory raketoplánu.