Chcete se posouvat nahoru? Chcete nahlédnou do závislé bláznivé hlavy a potají z koutku své kanceláře či zpoza displaye svého telefonu zjistit, jak si zvýšit IQ a dosáhnout vyšši produktivity práce a učení? Čtěte, jen čtěte!

Mám se skvěle, protože makám a dřu. Když totiž nejdu nahoru, jdu okamžitě dolů. Do pekel. Zdravý život v současnosti není zadarmo. Právě jsem se jako každý den vrátil z hodiny a půl na kole. Právě dopíjím druhé kafe, což je má maximální dávka za den. Hezky s máslem. Vysvětlím. Pohyb, jídlo a touha duše. Tři základní kameny štěstí.

Čtrnáct let jsem se snažil vším, co jsem znal a uměl, zbavit závislosti. Studoval, hledal, zkoušel – jak jsem psal v jedné odpovědi – políbil bych zadek čertovi, abych nechlastal a nemusel do sebe nic cpát.

Až skoro zázrakem mi byla seslána informace, že mám ADHD. A ADHD se projevuje nevyrovnaností neurotransmiterů, o tom jsem psal. Takže když se konečně zaměříte na léčbu skutečného problému či nemoci, všechno jde.

Ale na své cestě jsem nasbíral tuny informací. Takže vím, že se jednoduše musím léčit sám. A protože jsem toho vyzkoušel už hodně, tuším jak.

  • Jídlo je základ. Žádný cukr ani sacharidy – maximální energie a pohoda. Ale za cenu boje s mozkem – přesvědčuje mě, že ovoce je plné vitamínů a ať si dám. Někdy podlehnu a jsem pak unavený a protivný. Nízkosacharidová až keto strava je pro mne ideální. Na keto se pije kafe s máslem místo cukru. Maximum zelené zeleniny, vejce – prostě nízkosacharidová strava.
  • Cvičení. To jsem nikdy bez nasazených léků, které dodaly nejprve serotonin a pak mi snad vyrovnaly hladinu norepinephrinu, nebyl dlouhodobě schopen realizovat. Teď, denně v pět ráno kolo, někdy i odpoledne, a během dne minimálně sto kliků a činky.
  • Meditace – relaxace a meditace v pohybu – žongluju s míčkama. Protože podle jedné teorie je ADHD nevyrovnanost hemisfér, žonglování na to prý pomáhá. A hraju na klavír. A učím se psát blog.

Cítím se skvěle také proto, že před týdnem jsme spustili můj blog a jeden z článků má téměř dva tisíce zobrazení a k odběru do prohlížeče se zaregistrovalo více jak sto lidí. Za to jsem vděčný.

Jsem vděčný za všechny vaše dotazy, které mi píšete.

Jsem vděčný za každého, kdo se snaží pomoci sobě nebo někomu druhému, protože já jsem v pekle byl a chtěl jsem sám ven. Začínal jsem pít klasicky, jak se to tak dělá, a skončil špatně. Mám kamarády, kteří pili stejně nebo víc než já a delirium neměli. A pijou dál. A fungujou celkem normálně. Proč já?

Tak jsem se rozhodl zkusit všechno, abych přišel na to, proč já. Čtvrtina alkoholiků jsou lidé s ADHD. Takže už tušíte, že bude někde něco špatně viz můj článek o drogách.

Jinak jsem byl obviněn, že nejsem klasický případ ADHD. Že jsem prý vyjímečný a talentovaný. O tomhle chci trochu napsat. Je to nesmysl.

Lidstvo se krmí nesmysly už dlouhou dobu. Mysleli jsme si, že se atom nedá rozdělit – a dá. Mysleli jsme si, že v mozku nerostou nové mozkové buňky – a rostou. Mysleli jsme si, že IQ je dané a neměnné – a není.

IQ se dá měnit v řádu desítek bodů – jsou na to studie zde. A můj biohackerský inspirátor Dave Asprey tvrdí, že si zvýšil IQ o 20 bodů. Ano – úrovně Williama Sidise, člověka s nejvyšší IQ v historii, asi nedosáhnete, ale jistojistě se každý, včetně dětí s ADHD, dokáže posunout hodně nahoru.

Strenghts Finder a 16personalities testy mne naučily, že každý je jiný, každý má svůj pohled, své vnímání světa, své talenty. Jediné, co jsem pochopil je:

  • Nevzdávám se a hacknu to – prostě ten systém pochopím, rozložím na atomy, když se naseru, provrtám se do podstaty, rozřežu salám na půlku a půlku na půlku a tak do nekonečna, dokud to nepochopím – ale to je o motivaci, ne o IQ – IQ se po cestě zvyšuje.
  • Krmíme se bludama – věřili jsme v placatou zemi, pak v kulatou, já pak chvíli zase v placatou a teď je mi to jedno. Ale krmíme se bludy o našem mozku a inteligenci.
  • Máme v hlavě blud, že číslo Pí si zapamatuje na ČTYŘI TISÍCE desetiných míst za hodinu pouze nějaký génius s enormní pamětí. Je to nesmysl – naučit se to může každý s průměrnou pamětí. Jsou na to techniky.
  • Sami si stavíme své bariéry – jakmile dám mozku informaci – tohle se nenaučím, tak se to prostě nenaučím, ani kdybych se …
  • Máme halucinace co se týče dětí a jejich výuky. Viz dále.

Když například dítě s ADHD nebo čímkoli neumí dvacet hlavních měst států Evropy – bum a je tam za pět. Hned škatule – neumí se učit, je hloupý, dělá ve škole bordel. A kdo ví co ještě. No a pak ten kluk přijde přede mne a vytáhne balíček Magic The Gathering.

A vysází na stůl šedesát karet, které zná všechny nazpaměť, učí se kvůli nim anglicky, zná mechanismy hry, která je složitá i pro dospělé, a třeba mne i porazí, kdybych to ještě hrál. A pak si zapne počítač, League of Legends, zná všechny postavy, všechna kouzla, všechny předměty, kombinace, strategie, dívá se na Youtube jak se hrajou různé mapy. Ale neumí seřadit rostliny podle délky kořene.

Do háje, tak co je špatně? No, proč bych proboha měl umět naprosto nesmyslné teoretické hovadiny, které mne nezajímají – kořen ať si dává máma do polívky a délka kořene mne fakt nebere. A hlavní města? K čemu proboha? Vždyť až se tam pojedu podívat, tak si jméno toho města zapamatuju. Ale k čemu je mi dobré vědět, kolik tun pšenice vyváží Ukrajina do Rumunska? Buď si vygooglím informaci až ji budu potřebovat, nebo s tím běžte, v duchu japonského – co rok nepoužiješ vyhoď, do háje. Mozek to vyhodí. Mozek je chytřejší. Mozek takovou informaci ani nenaskladní – co s tím taky? Mozek umí vytvořit bariéry. Nasává potřebné informace. Nesmysly apriori zahazuje. Pokud nevyhodnotí informaci jako zajímavou, hravou, potřebnou – pryč s tím – viz kniha Celine Alvarez. Mám jen omezenou kapacitu tři tisíce terabytů na celý život.

Potřebuju šetřit – tvůj mozek.

Každé dítě je totiž hacker. Hackeři řeší problémy. A malé dítě? Chce bonbóny, které jsou ve skříni, no tak tam přisune židli. Chce hrát Magic The Gathering? No tak si sežene kartičky, peníze na kartičky, začne se učit anglicky, začne se učit principy hry a pak má rudé uši jako jsem míval já od toho, jak mozek pracuje na milion obrátek a počítá enormně složité kombinace, odhaduje hru soupeře, modlí se, že přijde správná karta. A přitom neumí vyjmenovat hlavní města, co?

Motivace je základ. Pochopit motivaci vás v první třídě neučí. Tam vás demotivují k učení, protože vám tlačí věci tak, jak je mozek nechce slyšet. Nutí vás nedělat chyby, přičemž chyba je základ učení. Učíte se v partě stejně starých vrstevníků, kteří mají různě rychlé schopnosti, danou látku neznají, takže se nemohou učit jeden od druhého.

A tak se můj mozek i s ADHD učil v případě, že mne to zajímalo, 10x rychleji a v případě, že mne to nezajímalo, jsem si kreslil domečky jedním tahem a pak se doma vystresoval a naučil se to, pod tlakem sám na sebe, za dvě hodiny. A nebo jsem to poslal po hackersku do háje, půjčil si od holek sešit, okopíroval, přepsal na vychytané písmo 4px velké a voila. A nebo jsem se na to, po mistrovském hackersku, úplně vyprdl, písemku jsme napsali jen jako, na konci hodiny šel jeden zabavit profesora fyziky a vyptával se na probíraný příklad. Před tím, když se probírala látka, jsme si my, hardcore hackeři, totiž napsali správné řešení písemky na podepsané papíry. No a jeden z nás šel vyměnit naše písemky  v čase, kdy pan profesor vysvětloval látku onomu chudákovi, který ji nechápal u tabule. A tak jsme měli jedničky, ne? Jde o to, vyřešit problém.

Proč proboha potřebuju znát rychlost koule na nakloněné rovině a sledovat to vypouklou čočkou, když se to čmárá jen na tabuli, venku je hezky, potřebuju se vyblbnout, poprat, sbalit nějakou supr holku, probrat drby, sehnat nějakou trávu abych se uklidnil ze stresu, co mi přináší škola … Naprosto nechápu podstatu pouštění koule z nakloněné roviny v teoretické rovině na tabuli – jaký to má vztah k vedení firmy, kterou si tvořím ve své hlavě a kterou jednou budeme vlastnit s kamarády z gymplu? Jak najímat lidi, jak vyplňovat daňové přiznání, jak uspět na softwarovém celosvětovém trhu? To se musíš naučit chlapče sám – tady se Unixová filozofie neučí.

Můj mozek má kód, který zní – běžte s nesmysly do háje. Uvažuj jako sedlák, počítej do deseti, na co nemáš, to si nekupuj,  elektroniku seřaď podle ceny a vyber rozumnou variantu, co nevíš a potřebuješ to si vygooglíš.

Žijeme v kocourkovské době, kdy cokoli otočíte naruby, dostanete pravděpodobně správné řešení problému. Viz nejezte věci z reklamy a jíte zdravě. Nechoďte v botách – bez nich si masírujete nohu, stojí vás to méně peněz, opravujete si nohy, kolena i páteř. Neseďte křečovitě rovně bez hnutí, k čemuž nutí stará škola učitelů.

A pak že já jsem blázen.

Prosím – klidně mi pište – velmi rád a vděčně se vám pokusím pomoci, pokud to bude jen trochu možné. ADHD, závislost, psychické problémy a nebo třeba jen tak o životě.

Komentáře