20 let jsem v tom jel a 14 se snažil dostat ven – jak na to? V patnácti klasické začátky – hospoda s kámošema. Ve třiceti delirium. V jednadvaceti jsem šel s flaškou od piva na pole a rituálně se s ní snažil rozloučit. A dalších čtrnáct let jsem hledal cestu ven.
Je to dlouhé, ale snad to zvládnete přečíst a pochopit – pro sebe či své děti, přátele, známé.
Mám za sebou třikrát Bohnice, dva roky celkem intenzivního docházení na české Anonymní Alkoholiky a pět let docházení na anglické Alcoholics Anonymous (AA) a to často dvakrát denně sedm dní v týdnu.
A nic. Nic mi nepomáhalo. Po prvním blázinci jsem si nechal nasadit Antabus. A samozřejmě vyzkoušel, jaké to je se na něj napít. Po druhém blázinci jsem stejně jako po prvním, věděl, že budu pít zase, i když naprosto vědomě nechci.
Prošel jsem regresní terapií, pracovalo se mnou asi deset psychologů. A nic.
Až po třetím blázinci vím, že už pít nebudu. Jak je to možné? Protože jsem vyluštil křížovku závislosti. A tajenku nabízím každému, kdo jen trošku chce – a dokonce pomůže i těm, kteří chtějí pomoci svým blízkým. Jen je třeba přečíst celý tento článek a pochopit do detailu co myslím – dotazy zodpovím.
Co je to závislost?
Mnoho lidí si myslí, že je to nedostatek vůle. V Bohnicích vám budou tvrdit že je to, podle definice WHO, cosi, kdy si nemůžete pomoci a i přesto, že nechcete, si látku vezmete. Co je to za nesmysl? Nechci a stejně si to vezmu? Cože? Ti feťáci a alkoholici to je odpad. Neuměj chlastat a neuměj to brát, tak ať to nedělaj ne? Je to tak jednoduché – jednoduše to neber! No jednoduše to neber a třikrát v blázinci? A to jsem se dostal na nejvyšší pozice v IT, kam je vůbec možné se dostat – to je jednoduché. Přestat jednoduché není. Nebo?
Co je skutečně závislost a proč to tu do prdele nikdo neví a tvrdí bludy?
Dvakrát maturita z blázince – diplomy jsem někde ztratil. Potřetí jsem dal revers. A ani jednou za osm měsíců tvrdého skorovězení vám neřeknou, co je to skutečně závislost. Povídají něco o řádu, čištění zubů, denně zacvičit, všude být minutu před začátkem a v neděli si zazpívat s kytarou. A pak se zpívalo každý den ráno – aspoň jsem se naučil pár písniček. Toto všechno pomáhá na stres, ale pouze na stres.
To v AA jsou, za těch osmdesát let co fungují, o něco chytřejší. Spoustu znalostí mám od nich. Protože jsou velmi jednoduché – principielně. A tam vám prozradí první základní tajemství, které je do detailu nutné pochopit.
Alkohol (či pro toxikomany droga) je LÉK!!! na ALKOHOLISMUS. Analogicky droga je lék na toxikomanii.
Cože? Co to melu? Už mi ten chlast vypláchl mozek z hlavy?
Uvažujte – s alkoholem přece nemůže mít alkoholismus nic společného, proto, že alkoholik udělá tu největší chybu a to, že se znova napije – střízlivý. Protože stejně jako kuřák se snaží stokrát až tisíckrát jako já přestat sám a ono to nejde. A znovu se napije.
A teď proč pije a jaký je správný název závislosti? Díky tomu, že mám duální diagnózu – alkoholismus a ADHD jsem konečně pochopil jak to celé funguje. Léčil jsem své ADHD alkoholem. A nejsem sám. ADHD je zastoupeno mezi alkoholiky podle dat z webu ve 25% případů. Čtvrtina alkoholiků má ADHD – data z US webů – u nás se tato data moc nepublikují.
K tomu přidejte deprese, generalizované úzkostné poruchy, schizofrenie, obsedantně kompulsivní poruchy a pravděpodobně monoho dalších psychických problémů včetně enormních psychických zátěží čili enormního stresu a jste možná na více než 70% z nadpisu článku – ano, alkohol je lék.
A teď, jak alkohol působí v mozku? To je legrační, protože prý ani současná top a špičková věda přesně neví, co alkohol v mozku přesně dělá. Ale podle mých výzkumů za čtrnáct let zkoumání a nasávání informací, abych nenasával alkohol, jednoduše simuluje funkci neurotransmiterů. GABA, serotonin, dopamin.
A voila? Co si vědci myslí o ADHD? Chronická nevyrovnanost neurotransmiterů – nedostatek serotoninu, GABA, dopaminu v mozku. Dopamin je hajzl, protože působí v celém mozku, ale ovlivňuje centrum závislosti nucleus accumbens. Určitě má vliv na motivaci, pozornost, dle mého názoru i na výšku ega a na strach, jak je zjištěno – je to takový mozkový mág.
Co si myslí vědci o schizofrenii? Nevyrovnaná hladina dopaminu v mozku. Co si myslí vědci o depresích a úzkostech? Nevyrovnaná hladina serotoninu v mozku – proto taky bereme SSRI – selective serotonin reuptake inhibitors. Čili zvýšíme hladinu serotoninu v mozku a je nám o dost lépe.
Nejlépe je ale asi nevyrovnanost neurotransmiterů v mozku patrná na gamblerech. Tito lidé a jejich mozky si totiž vytouženou drogu dokáží vytvořit sami. Bez drog a alkoholu jsou schopni zničit celé rodiny – a to pouze pro drogu, kterou vyrábí mozek sám. Dopamin.
Takže, když už teď víme, že alkoholismus a toxikomanie je nesmyslné pojmenování, pojďme pojmenovat naši nemoc správně. Říkejme jí nevyrovnaná hladina neurotransmiterů v mozku.
A teď si pojďme názorně představit, jak funguje mozek závislého člověka a proč je tak složité se ze závislosti dostat.
Nejlépe si závislost a to jakoukoli představíme následovně. Viděli jste člověka z koncentračního tábora? Asi takto vypadá mozek závislého – takhle vyhladovělý je. Je vysušený a naprosto na kost hladový – po dopaminu, serotoninu, norepinephrinu či nevím jakém neurotransmiteru. No a teď to běžte léčit vůlí. že?
Řekněte tomuhle na kost vyhladovělému člověku, že mu pomůže rutina, na vteřinu chodit přesně a chovat se jako voják. Ano – rutina sníží stres, čili se onen člověk trochu nakrmí, ale stále má velmi pravděpodobně nevyrovnané ony záhadné neurotransmitery. A tak když projde tento vězeň z Osvětimi kolem opulentní hostiny, kde se všichni krmí pečenou husou a ještě mu ji nabízejí (analogie k hospodě a nabízení alkoholu) – i sebedrsnější chlapík podlehne. Protože mozek umí být hajzlík. A dokáže si najít cestu k tomu, co mu chybí. Mozek nechápe, že mu ona věc těžce ubližuje. Mozek se jen snaží nastolit rovnováhu. A udělá cokoli, aby jí dosáhl. A protože je enormně vyprahlý, snaží se do sebe nacpat dopaminu, co to jen jde – a tak se onen chlapík ožere až na půdu.
V blázinci máte třináct přednášek na třináct týdnů. Ano – mluví se trochu o stresu. Ale nemluví se o enormním významu cvičení a jídla. Protože pouze z jídla a z cvičení dokážeme skutečně léčit mozek. Je to na delší povídání a studium, ale zjednodušeně je třeba zdravým způsobem nastolit co největší rovnováhu v organismu. Pochopit, že cukr je pro závislého hodně nebezpečný, protože se rovněž jedná o drogu – a to na setkáních AA vidíte napečené cukroví, které okamžitě mizí ze stolu. Největší nebezpečí je kofein kombinovaný s cukrem.
Já sám stále používám kofein, ale v kontrolované dávce dvě kafe ráno, kdy momentálně chci přejít na Rhodiola Rosea – uvidíme. Můj mozek skutečně není schopen produkovat dostatek dopaminu, abych byl schopen fungovat a soustředit se například na napsání tohoto článku bez podpory. A to se intenzivně snažím již tři měsíce.
Nechápu, jak to, že v blázinci nedostanete rovnou dotazník na ADHD, který jsem dostal já až na třetí pokus studia této vysoké školy života. Nechápu, jak to, že se v blázinci živíte převážně bílou moukou, která je nutričně naprosto k ničemu a žádné neurotransmitery nevyrovná, naopak celkem škodí.
Blázinci jsem vděčný za klid, psychoterapii, kterou jsem stejně potřeboval, řád, který uklidňuje a některé znalosti, které jsem načerpal. Ale proč proboha nedostanete rovnou u vchodu – tedy až se trochu stabilizujete “lakmusový papírek” (přesný vědecký test), který řekne, jaké máte hladiny neurotransmiterů v mozku? Vsadím se, že 99% pacientů by tyto hladiny mělo enormně mimo normální hodnoty.
A tak člověk opustí bránu blázince, jeho mozek není už sice jako vězeň z Dachau, trochu se zbavil stresu, klid vyrovnal hladiny neurotransmiterů – ale jen trochu. Abstinence od drogy, která v důsledku rozhazuje neurotransmitery ještě více, také opravila hladinu, ale ta je stále špatně. A vyhladovělý mozek hledá.
No a vy chodíte na psychoterapeutické skupiny, do AA, k psychologovi nebo kdo ví kam, a stále trpíte. Protože psychická porucha je na úrovni zlomené nohy. Zlomenou nohu si taky nechodíte opravit kecáním k psychologovi nebo ano? Spíše se ale dá připodobnit k diabetu. A cukrovku vám neléčí skupina lidí, se kterou si povídáte – nebo ano?
A protože je podvědomí mnohem silnější, než vědomá mysl, váš mozek vás obelže. Bude tak dlouho hučet, protože když máte ADHD takzvaně vám „jede hlava“. Tak dlouho mele a mele nesmysly, generuje strachy, mumlá hovadiny. A proč je blbec mumlá? Protože mu chybí serotonin, dopamin, norepinephrin a kdo ví jaký přesný neurotransmiter.
A tak jak na to? Jak ven?
Pochopit, že zlomená noha se hodně blbě léčí povídáním u psychologa – to možná funguje na těch třicet procent, kteří pijí alkohol čistě kvůli stresu. Vytvářejí na sebe velký tlak kvůli rodině, práci či kdo ví čemu – vysoké nároky na sebe sama. A pak se uklidňují simulací funkce GABA a serotoninu – pivem. No a při dlouhodobé konzumaci pivo natolik naruší tělesně funkce a fungování mozku, že se člověk stane závislým. Ale když vyřeší své stresy a jeho mozek fungoval normálně (což je také otázka, protože kdo normální na sebe vytváří tak enormní tlak, že potřebuje pít, že) – teoreticky mu psychoterapie pomůže.
Ale u lidí, kteří jsou závislí do svých pětadvaceti let je dle mého názoru devadesátiprocentní šance, že trpí psychickou poruchou a ty jak víme jsou dle vědeckých poznatků způsobovány nevyrovnanými neurotransmitery v mozku. A okolí je má za odpadlíky, lůzry, lidi bez vůle.
Jako byste říkali člověku s otevřenou zlomeninou lýtkové kosti – jak to, že neběháš jako zajíc? Běž běhat! Dyť jsi lůzr. Každý běhá a ty to nedokážeš!
Další velký vliv má sociální prostředí, výchova, touha duše, přetížení. Ale v podstatě vše je o nevyrovnanosti těla.
Milí závislí, ale abyste se nevymlouvali, jak je naším oblíbeným zvykem na neurotransmitery – ano, máte zlomený mozek, ale vyléčit ho lze! Je třeba makat. Okolí vám na začátku určitě pomůže. Naprostý základ je dostat tělo do rovnováhy a maximálně mu pomoct s neurotransmitery – bude vám pak tak dobře, jako nikdy v životě. Jako mně. Strachy a úzskoti vyřeší jídlo, jídlo pomůže s dopaminem. Naprosté vynechání cukru pomůže s agresivitou a spoustou dalších problémů – je to náročné, ale život pak stojí za žití! A v neposlední řadě musí na začátku pomoct psychiatr. Nechápu, jak to, že se neprovádí ony zmiňované testy neurotransmiterů u psychiatra jako součást vstupní prohlídky. Je třeba najít optimální léky a co nejrychleji vyrovnat hladiny neurotransmiterů – člověk pak žije v jiném světě – najednou nepotřebuje alkohol ani drogy. Toto je potvrzeno i testy na myších. Když se cítí myši dobře, jsou v pohodě, nemají zájem o alkohol, ani když ho dříve požívali jako závislé myši.
Je to dřina, ale my to dáme. Protože máme vůli jako málokdo. Třeba si jít pro flašku ve tři ráno v mínus patnácti stupních pět kilometrů na pumpu – no, kdo by to dal?