Mám obrovskou radost a tak jsem se rozhodla o tom dneska napsat. Od minulého týdne jsme tak trochu nemocní. Není to nic zásadního, ale stále se jako rodina necítíme naprosto skvěle. Dom, jako jediný, měl i celkem vysoké teploty.

Dopoledne jsme měli nějaké aktivity a kluci pak trochu  unavení brzy usnuli. Probudili se už někdy kolem jedné hodiny.

Odpoledne mě ale Dom fakt překvapil. Stále jsem si myslela, že bude asi hodně sportovně aktivní. Teď chodí na fotbal, jezdíme na kole, v pondělí nastupuje na judo, chodíme plavat, prostě dělá vše, co děláme jako rodina my a ještě chce dělat věci, které neděláme. 🙂 No a myslela jsem si, že tvořit moc asi nebude a ono omyl.

Zrovna jsem měla vyndaný tříděný odpad a on si z něho vzal karton, pak někde našel nůžky a jal se stříhat. Naprosto jsem ho nechala, i když stříhal na velmi nevhodném místě. Prostě to pak společně uklidíme.

Chvilku stříhal a pak říká, že by chtěl lepit a jestli mu sjedu do Tesca pro to lepidlo na papír. Chvilku jsem přemýšlela a pak jsem nějaké lepidlo našla ve skříni. Byl spokojený, sedl ke stolu a začal lepit malé kousíčky na sebe. Přiznám se, že jsem byla trochu v šoku a tak nějak mi bylo moc dobře, když jsem viděla, jak zapáleně vše dělá.

A pak bylo hotovo. Přišla jsem k němu a říkám: „Co to je?“

on na to: „Hádej.“

Přemýšlím a pak zkouším: „Vesmírná lod?“

Dom: „Ne.“

Trochu mě zarazil, tak zkouším znovu: „Les se stromy?“ – ještě to na závěr trochu nabarvil

Dom: „Ne.“

Cítím se být trochu v úzkých a přemýšlím, jestli ho neuráží, že vůbec nemohu uhádnout, co to je. Ale vypadá, že mu je to jedno. Pak se nadechuji a říkám: „Je to tank.“

A Dom se na mě podívá a říká: „No jasně, koukej, tady střílí a tady taky.“

Pak jsme šli sázet stromky na zahradu. To bavilo jak Doma, tak Adama. Byli jsme jenom chvilku, protože teď pro nás venku není zrovna dobře. No a pak jsme zase chvilku nahoře v herničce tvořili.

Přišlo mi, že Dom si udělal pistoli a tak mu říkám: „To je pistole?“ a on na to: „Ještě nevím, zítra to dodělám a uvidím.“

Víte, ve školkách děti kreslí obrázky, asi i tvoří, ale tohle bylo bez jakéhokoli vnějšího impulzu. Mě se na této chvíli líbilo, že vše byl jeho nápad, sehnal si nůžky, poprosil o lepidlo a pak o tužky. Dělal si vše sám a já jenom tiše pozorovala. Chtěla bych napsat, že se u nás nic podobného nikdy nedělalo. Tvoření prostě moc nebylo na pořadu dne. Pártát jsem zkusila vyndat modelínu, ale spíše jsem dělala ty figurky já. Navíc ani já ani muž rukama netvoříme, pokud nepočítám, že se živíme tvorbou na počítači.

Myslím, že teď bude takových chvíl asi i více. Plánuji k tomu připravit asi více věcí. Máte prosím někdo nějakou inspiraci? Co všechno máte doma na dětské tvoření?

Komentáře

Eva Strejcová

Jsem Eva a něco jsem v životě zažila. Byla jsem na druhém konci světa, vystudovala jsem vysokou školu, pracovala jako manažerka a proč? Abych zjistila, že v tom všem nevidím smysl života.