Rozřízneš si nohu. Na něco šlápneš. Jste normální? Vypadáte jako cikáni.
Proč proboha chodím bos? Nemáme na boty? Od malička jsem měl rád chození naboso. Asi je v tom i něco z mé lenosti – nemusím hledat boty, zavazovat si tkaničky, kupovat boty do lesa. Jednoduše jdu. A jednoduchost je mým duchem a také je v ní, dle rčení, krása. Baví mne občas zděšené pohledy lidí v Tescu a jinde. Nejsem ale striktní. Boty si na sebe beru třeba do Prahy, protože tam se mi zrovna nechce vymetat ulice a lepit na sebe špínu velkoměsta.
Co mi přináší bosochůze?
- Nemusím hledat boty
- Ušetřím za mnoho párů bot
- Cítím se svobodně
- Dostávám masáž nohou zdarma
- Měl jsem ploché nohy od dětství a momentálně jsou mé nohy v pořádku
- Bosá chůze mne nutí chodit rovně
- Připadám si děsně cool, protože jsem jednoduše jiný 🙂 to je blbost co?
Můj syn, který rovněž chodí bos, stojí naprosto rovně a boty si na sebe brát moc nechce – není zvyklý. Co mi naopak přináší vícepráci, je sekání zahrady, kdy mám bosé nohy úplně zelené od trávy a jen těžko vydrhnu tuhle zeleň za jedno sprchování. Podle mne se člověk narodil bez kopyt a tudíž teoreticky nepotřebuje tvrdou podrážku a závan některých zutých bot vyvolává hlášku paní Růžičkové – „táto ty ses zul“. Celkově mi svobodná bosochůze zapadá do naší životní koncepce. Máme méně věcí a tím se blížíme rozumnému minimalismu. Neutrácíme zbytečné peníze a tím se blížíme k finanční svobodě. Mé nohy jsou neomezené a tím se cítím celkově svobodnější. A přitom se jedná o takovou pitomost jakou je chození naboso.
Co by asi řekly učitelky ve školce na našeho syna, pokud by do nějaké školky chodil. Proboha, on nemá boty. Oni jsou divní. Svým způsobem jsem divný rád.