Víte co to je? Osobně si myslím, že to moc lidí neví, protože to vlastně nikdy nezažili. Možná se mýlím a budu za to velmi ráda. Bezpodmínečná láska je láska, kdy máte někoho rádi i bez toho, abyste mu dávali nějaké podmínky. Není to ta zamilovanost, je to prostě láska a to je něco naprosto jiného.
Lidé to nejsou v dnešní podobě schopni zažít, už jenom z toho důvodu, že tuto lásku nezažili v dětství.
Co to je bezpodmínečná láska k dítěti?:
1. Milujete dítě takové jaké je, bez podmínek, bez tlaku na výsledek či výkon.
2. Milujete dítě se vším s čím život přichází.
3. Nesnažíte se dítě měnit k obrazu svému (čí obraz je ten správný?)
4. Respektujete dítě, a chápete, že nelze být každý den dokonalý a se skvělou náladou.
5. Dokážete připustit, že dítě je už od narození správné (božské).
6. Uvědomujete si, že tlak od rodičů snižuje u dítěte jeho sebehodnotu.
7. Chápete, že každým fyzickým trestem, trestáte svůj vztah ke svému dítěti a obráceně.
8. Víte, že neexistují špatná rozhodnutí.
9. Cítíte vztek a zlost, když vaše dítě dělá něco, co se vám nelíbí? Zpracujte to v sobě, uleví se vám.
10. Nic není dokonalé a nejde aby bylo. Zaměřením se sam(a) na sebe dáváte průchod ostatním nezasahovat do vašeho já. A respektujete tedy i dítě.
Co je to bezpodmínečná láska v partnerském vztahu?
To je jednoduché. Kdo to zažil, tak pochopí, kdo ne, tak se ve vztahu trápí. Také jsem se trápila a mohu říci, že to omezení v hlavě je někdy tak náročné překonat, ale jde to.
Bezpodmínečná láska je svobodné přijetí partnera takového jaký je. Partnera se svými zápory i klady. Prostě se vším. Ve chvíli, kdy ve vás nebudou partnerovi zápory rezonovat se spousta věcí ve vašem vztahu změní.
Vždy, když vám něco nerezonuje (vadí) ve vztahu k vašemu protějšku, či ostatním lidem, tak je to vaše osobní nevyřešená emoce. Tato emoce může být z dětství. Může to být potlačené žárlení, může to být potlačený vztek, může to být potlačené chtění…. Těch „může to být“ je spousta. Osobně si myslím, že za vším je strach. Za každou potlačenou emocí.
Takže si sami řekněte:
Bojíte se,když Vaše dítě venku křičí a projevuje emoce? Vadí vám to?
Bojíte se vyjádřit na sociálních sítích?
Bojíte se říci svůj vlastní názor svým rodičům nebo někde jinde?
Stydíte se jít na nuda pláž?
Bojíte se, že nebudete mít dostatek peněz?
Cítíte pocit žárlení, když má soused lepší káru než vy?
Cítíte tlak na prsou, když jste sami proti všem?
Strach je nejsilnější manipulátor. Spousta programů, které máme, jsou z dětství. Škola toho napáchala také hodně. Je na nás, jestli si vybereme volbu žít život tak nějak odevzdaně, s programy, které nám třeba tak moc nevyhovují, ale jde to a nebo s těmi programy začneme něco dělat.
Dom na fotce krásně ukazuje, kde někteří lidé strach cítí. Některé publikace tvrdí, že na hrudi máme signalizátor plazího mozku. (co je na tom pravdy nevím)