Máme doma tvrdou vodu a díky tomu se nám rozbila nádržka u dolního záchodu. Upozorňuji, že po celou dobu popisované situace se mi chtělo čůrat. Vrchní záchod byl již mimo provoz díky ucpané nádobě – opět díky tvrdé vodě. Odšrouboval jsem tedy spodní nádobku a jal se opravovat geniální vynález některého z posledních století.
Na usazeniny a případně čištění gauče mám geniálního pomocníka – pana Vapku. Vzal jsem Vapku a začal svým oblíbeným způsobem čistit usazenou tvrdou vodu ze záchodové nádoby. Práce mi celkem šla. Měl bych vyčištěno, kdyby pan Vapka nebyl moc silný, nepřevrátil nádobu a tím ji nerozbil. Fajn. Dříve bych vyskakoval tři metry vysoko vzteky a kdo ví čím ještě. Teď klídek a pohoda. Tak co teď? Čůrat se mi chce tak středně.
Žena volá do Hornbachu, jestli mají nádobku k záchodu. (Cesta tam je na čtyřicet minut, moc se mi nechce, ale alespoň bych se někde vyčůral). V Hornbachu nám tvrdí, že nádoba k našemu záchodu dole už se neprodává, takže musíme koupit celý nový záchod a k tomu jako bonus se stoprocentně prý netrefíme šrouby do stávajícího uchycení záchodu. Čili momentálně mám v hlavě operaci záchod. Začíná se mi chtít čůrat o něco víc, ale to vydržím – jsem chlap, ne?
Žena volá dědovi, protože toho prý ví nejvíc a byl Rusku. Děda moc nepomohl, máme si to udělat sami, zatímco on si užívá našeho syna. Druhý syn někde mrcasí, což je ideální popis jeho činnosti. Čůrání zatím zvládám a připravuju se na cestu do Hornbachu. Ale jsem chlap ne? Mám geniální řešení. I když pán ze sanity v Hornbachu tvrdil, že musíme vyměnit komplet celý záchod, já mu dám. Já mu ukážu. Che! Vezmu nádobku z vrchu ze záchodu a přenesu ji dolů. No a bude, ne? Čůrání je pořád ve stavu žlutá – držím a vydržím.
Šroubuju vrchní nádobku a nesu ji dolů. Ha! Sedne! Jako zadek na funkční záchod jak se říká. No tak fajn, pane z Hornbachu, mě nepřelstíš. Nádoba úspěšně přimontována a teď jen drobnost. Spodní hadice od vody je kratší než vrchní, takže přemontovat hadici. Čůrání ve stavu červená, ale držím jako správný pionýr. Hadice z vrchu přemontována. Voda do nádobky se nedoplňuje. Nemůžu ukázat slabinu, jít se vyčůrat a splachovat kýblem. Jsem chlap a jsem tvrdej. Jdu na to.
Odšroubovávám plastový mechanismus, který vymyslel čínský dělník po patnácti jointech ubalených z kočičích chlupů. Trošku brblám. Mechanismus regulace napouštění vody do nádoby je ucpaný, ale za pár minut je vyčištěno. Voda začíná do nádobky přitékat. Mohl bych se jít vyčůrat, ale dílo není hotovo, takže nic nebude. Musím to dodělat. Takový jsem kabrňák. Hraju si asi deset minut s pacičkou která má zastavit přítok vody a doplňuju polystyren, který by měl teoreticky zajistit větší sílu nadzvihávání pacičky a tím by měl být záchod opraven. Ale stále se nedaří a nedaří a nedaří a čůrání je blízko blizoučko.
Říkám ženě – podívej se na to. Kam jsme to dopracovali? Co musím udělat pro to, abych se mohl jít v součanosti vyčůrat? Indián by to pustil za strom a pohoda, ne? Já se tu drbu s hadičkama, nádobkama, klíčema, šroubovákama, Hornbachama a voláním dědovi. Do háje.
Hraju si dál s mechanismem. Čínský kuřák chlupů kočky domácí mě přestává bavit. Ha – ale vítězím! Po točení, vrtání, utahování a povolování všech koleček, závitů a matiček, šnečků a drhnutí vodního kamene z mechanismu a po instalaci dodatečného polystyrenu jsem na to přišel. Stačí kuřákovu páčku přehodit o čtyři milimetry místo před držák ve šnekovi za držák ve šnekovi a je hotovo. Celý mechanismus funguje. Močový měchýř už mám v této době velikosti fotbalového balonu, ale jsem MUŽ.
Zvítězil jsem nad panem Hornbachem a čínským inženýrem vynalézajícím, po vydatném mejdanu, mechanismy do záchodových mís evropských odběratelů východní kvality.
Kde je tlačítko na splachování z nádoby, kterou jsem nainstaloval? ptám se ženy. Hledáme oba. Hledáme celkem dlouho. Čůrání už neřeším. Vůle je velká a vítězství je tak blízko. Nakonec žena nachází tlačítko pro splachování vyhozené ve venkovní popelnici po tom, co podezírám i našeho po čtyřech se plazícího Adama, že tlačítko z hladu a zvědavosti zkonzumoval. Konečně. Jde se na to.
Tsssssssssssss ssss aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa. A je to. Můžu si spláchnout. Jsem muž. Jsem dravec, jsem lovec, jsem génius – přelstil jsem mechanismus o čtyřech součástkách. A vyčůral jsem se, čímž jsem dokázal, že pohodlí moderní domácnosti má něco do sebe.
Tušíte vůbec kolik mistrů řemesel se musí podílet na tom, abychom se zde, v Evropě, mohli v klidu vyprázdnit? Keramici, designéři, návrháři trubek a závitů a plastů a šroubečků, šnečků, záchodových prkýnek, které musíme my muži neustále zvedat, a jeden geniální čínský inženýr senior, návrhář mechanismů pro zastavení přítoku vody do nádobky, který u mne málem získal antinobelovu cenu. To je moderní doba.
….. a indián si řekl – jdu to pustit za strom.