Jsem obyčejný člověk a mám sen. Máme ve vesnici školu, která je asi sto let stará. Je neopravovaná asi od jejího vzniku. A ani přes mnoho ambiciózních projektů ji ještě nikdo neopravil.
A tak mám sen, že se v té škole jednou budou učit děti. A ty děti se budou do školy těšit každý den. A budou tam chodit od malička. Kdy budou chtít. A budou tam chodit až do patnácti let. Ale ve škole nebudou žádné třídy. Třídy jsou maximálně v Indii a říká se jim kasty. A kasta nedotknutelných je kastou, které se skutečně nesmí nikdo dotýkat. V téhle škole budou děti všechny spolu. A budou se učit jedno od druhého. Protože pouze tím, že někoho něco naučím, onu věc skutečně umím.
Žádné písemky. Žádné známky. Encyklopedické znalosti v encyklopediích a na Wikipedii. Jediná povinnost je trávit půlku času venku – sportem, hledáním broučků a motýlů, plaváním v nedaleké řece. Žádné lavice s dvěma židlemi. Koberce na zemi, křesla, knihovny, sem tam velké monitory – čili televize. Žádné tahání knížek a sešitů sem a tam z domu do školy a naopak. Žádné aktovky a nutnost nosit si svoje svačiny. Žádné hodiny, přestávky, velké přestávky a podobné výmysly. Každý se učí to, co se učit chce. A že v osmi letech neumí číst? Třeba na to není připravený. A umí skvěle běhat, skákat a malovat. A číst se naučí za týden, až se mu bude chtít.
Patnáctileté děti učí čtyřleté. Dospělí maximálně dohlíží, aby se děti nezranily a vytváří prostředí a doplňují motivaci.
Proč se učit anglicky? No, až pojedete kamkoli za hranice – třeba, Pepíčku, tam k moři kam chceš, no, tak tam se nejlíp domluvíte anglicky. Tady máme vyhrazený prostor, kde se mluví jen anglicky, učebnice jsou v angličtině, filmy v angličtině, prostředí na počítačích anglicky – když v té místnosti jste, tak jste v anglickém světě. A stačí tu strávit dva týdny a on mozek už nějak angličtinu zařadí do svého repertoáru schopností.
No a tady máme místnost matematiky. Jsou tu nuly a jedničky, čísla, geometrické tvary – jednoduše všechno názorně ukázáno. Matematika v praxi. Peníze od největších po nejmenší – a vysvětleno, abyste totiž mohli koupit zmrzlinu, potřebujete umět počítat. Takže máte motivaci se učit počítat. A jestli vás zajímají broučci, můžete si jich pár nachytat venku a chovat je v teráriu. A když chcete malovat, máme tu barevnou místnost plnou pláten, barev – jednoduše všeho potřebného. Malování rozvíjí pravou část mozku víte děti? A hudbu můžete tvořit vedle v místnosti.
A jestli vám v naší nově zrekonstruované škole něco chybí, pak to seženeme. Chcete se učit programovat a vědět, jak se dostává do zabezpečených systémů? Máme tu na to speciální hackerskou dráhu – vše je dovoleno – stačí se dostat na konec. Jako v reálném životě – vše je dovoleno. Taháky? Co to proboha je? Potřebujete mít u sebe poznámky proto, abyste lépe uměli vyřešit početní příklad? Samozřejmě – v reálném světě také lidé používají kalkulačky. Pokud vás ale baví trénovat paměť, máme tu paměťovou místnost, kde je naprosté ticho a pomůcky pomáhající k maximálnímu soustředění.
A proč na zahradě těch pět dětí žongluje – copak jsme v cirkusu? Ne. Je to aktivní forma meditace. Jsou aktivně tady a teď, jinak by jim všechny míčky popadaly.
Proč se tu Pepíčkové a Frantové nemlátí po hlavě? Protože nahoře máme místnost pro odstraňování agrese – boxovací pytle, pálky, kladívka z molitanu – tady můžou kluci kultivovat svou agresi a vymlátit ze sebe temnou stranu síly.
Jedna duše, jedno tělo, jeden mozek – to jsme v naší škole.