Auta jezdí na benzín, lidé na motivaci. Nejkrásnější a nejsilnější zjištění, které mi dala psychologie. Nefungují vám předsevzetí? Říkáte si každý rok – budu chodit do posilovny, přestanu kouřit, začnu běhat, budu jíst zdravě.
A ono to nefunguje. Mozek začne vést diskuzi. Zatím jsem zjistil následující:
- Mozek je velmi líný tvor – snaží se zachovávat energii pro smysluplnou činnost
- Mozek nechápe, co je smysluplná činnost, dokud ho nepřesvědčíme o smysluplnosti
- Smysluplnost je motivace
- Motivace se v průběhu času mění – prvních pár dnů máte motivaci cvičit a chodit do posilovny a motivace pak klesá
- Jediná skutečně dostatečně silná páka na mozek, který jinak svými argumenty ubije vola, je velmi silná motivace a tudíž záměr – cíl
- Život bez cíle, snu a vize vede k depresím a úzkostem
- Mozek lze ovládat a tím lze ovládat svůj život. Je to těžké, ale jde to. A jde to tehdy, když mám silnou motivaci.
K čemu jsem díky svému ADHD motivován? Abych mohl žít co nejlépe tak:
- Držím spotřebu cukru a sacharidů kolem 20 – 30g denně
- Hledám a modifikuju jídlo, které mi vyhovuje
- Nastavuju si denní řád, cvičím, vstávám v pět ráno
- Zvykám si na práci u počítače s jiným režimem, než jsem měl
- Píšu denně blog a když vynechám, vrátím se po výpadku znovu k rutině – nevzdávám to
- Všímám si mnohem víc svého těla, protože psychika a tělo jsou neoddělitelné
- Měním co mohu – zaháním samotný pokus mozku o rozjetí úzkosti
Pokud mi něco nevyhovuje, seberu sílu, znalosti a zkušenosti a jdu do toho mlátit tak dlouho, dokud to nezměním. Jídlo, cvičení, strava, chování, rutina – jsem tank, jsem stroj, jsem vládce svého osudu.
Studuju denně, zkouším na sobě postupy, které mi připadají logické, vyhazuju nepoužitelné informace.
Mám na paměti filozofii knihy Psychokybernetika – když budou mít dva kluci na tváři jizvu a pro jednoho to bude odznak cti a hrdinství a pro druhého to bude vada na kráse. Jeden bude mít deprese ze svého stavu a druhý bude silný a hrdý – přitom je to jedna a ta samá jizva. Já jsem ten, kdo volí svůj osud.
Já volím svoji cestu. Biologické kolo – naše tělo – pro mne není omezením, pouze výzvou. Učím se jezdit tak, abych nepadal.
Měním sebe, abych změnil druhé.