Babička mi kdysi četla knížku o Cecilce. Cecilka měla ve finále dlouhé uši a aby se jich zbavila, musela přestat být líná. Protože kvůli lenosti jí uši narostly.
A ano – nevětší zhouba lidstva je lenost. Představte si, jak jsem se cítil, když jsem skutečně chtěl pracovat. Chtěl jsem hodně. Ale pořád jsem se válel na gauči a nebyl jsem schopen práce. Nebyl jsem se schopen na nic soustředit, hlavou mi jel vlak myšlenek.
Nezastavitelný vlak, který mne unavoval. A z toho jsem měl deprese, úzkosti a strachy. Dál jsem měl jediné řešení. Když do sebe naliju litr energy drinku, jsem schopen se od rána zhruba čtyři hodiny soustředit, makat, uklízet a jet jak drak, jak se říká.
No jo, ale pak jsem byl enormně unavený, agresivní z cukru v kombinaci s kofeinem. A tím jsem posiloval deprese a úzkosti, protože pak už nezabíral ani litr energy drinku. To jsem ještě nevěděl, že mám ADHD.
Pět měsíců zpět, od kdy znám příčinu všech svých problémů, se můj život změnil. ADHD je způsobeno nevyrovnanými hladinami neurotransmiterů v mozku. A motivačním neurotransmiterem je dopamin. Ten dokáže zázraky, ale také dokáže pěkně trápit. O tom jsem už psal.
Ale od doby, kdy mám reálné řešení a hladina dopaminu a serotoninu v mém mozku je díky konvenční medicíně čím dál více v pořádku, jím jinak, jezdím na kole – tak se vše mění.
Ale pointa tohoto příběhu je ona lenost. Lenost nutí krást. Lenost nutí závidět. Lenost je příčinou všeho. Lenost je příčinou toho, že se lidé nedokáží uskromnit, berou si půjčky na věci, které nepotřebují.
Lenost je totiž matka ničitelka. Ničí sebeovládání. A sebeovládání je v podstatě jediná dovednost, kterou člověk potřebuje. Proto jógíni, shaolin mniši, tibetští mniši a všechna východní učení pramálo dbají na majetek. Naopak – majetek je pro tyto filozofie překážkou.
Jediné, co člověk má, je sebeovládání. V reálu mi nepatří ani spodní prádlo, které mám na sobě, protože když zemřu, neberu si jej sebou. Stejně tak si neberu auta, domy, zlato – nic. Takže vše mám zde na světě jen půjčené. A tak beru všechny věci.
Když se ovládám, jsem schopen všeho. Jsem schopen jít každý den nahoru jak jsem psal v příběhu dvou spirál. Točím tu vzestupnou. Jsem schopen se sledovat, pozorovat své myšlenkové pochody a měnit se. Měnit to, co mi nevyhovuje.
Jsem schopen nereagovat na nesmyslné reklamy na nesmyslné půjčky, jídlo, drogerii, která zabíjí, ochucené sladké pití, cvičím, medituju, jím zdravě nízkosacharidově a skutečně se ovládám tak, jak si představuju.
Kolikrát jsem si ale dříve říkal – budu chodit do posilovny, zhubnu, budu dělat to a tamto – ale nešlo to. Dopamin byl enormně silný. A v návaznosti na něj úzkosti a deprese.
Chcete zachránit svět? Vyměňte lenost za motivaci. Jinak nedojdeme nikam. Já jsem motivován vytáhnout z těla, ve kterém bydlím, maximum. Zajímá mne, čeho jsem schopen. Co všechno se naučím – dříve jsem už dostával k učení odpor, a proto jsem trpěl. Na jednu stranu jsem se učit moc chtěl a na druhou byl tak líný, že jsem chtěl, aby mi znalosti a dovednosti vlezly samy pod kůži.
Takže jsem momentálně použil vše, co jsem se naučil za svůj život a mojí hlavní motivací je dostat se na úplný vrchol toho, čeho budu v životě schopen. Jídlo, cičení, meditace, učení se použitelným věcem jako je hudba, žonglování kvůli synchronizaci hemisfér, trénování paměti, rychlejší psaní, rychločtení a nejefektivnější způsoby učení.
To je podle mne základ, ze kterého lze vycházet. A jako základní deska pod vším je motivace. Bez motivace všechno vzdám, protože mne mozek přesvědčí, že danou činnost není třeba vykonávat.
Nepotřebuju školu, nepotřebuju naprosto nic, protože pokud mám a držím si svou motivaci, která je velká a roste, pak jsem spokojený.
A co vy? Co motivuje vás? Peníze? Láska? Život sám? Kdo vůbec jsme a kam jdeme? Najdeme všichni svou motivaci, začneme být skromní, přestaneme se hnát za štěstím v podobě peněz a majetku, které ani jedno šetěstí nepřináši? Začneme pomáhat ostatním, protože skrze vlstní skromnost pochopíme, že toho mnoho nepotřebujeme a když pomůžeme ostatním, pomáháme lépe žít sami sobě?