Nechápu, jak je možné, že se mi dodnes opakuje sen, ve kterém musím dělat maturitu 2x. První maturitu už mám za sebou. Ale měl jsem zvláštní podmínku na gymplu a to takovou, že jsem vynechal devátou třídu – toto jsme měli jako vyjímku. A ve snu mne pronásleduje požadavek, kdy musím maturitu dělat ještě jednou, protože jsem vynechal rok školy.
A samozřejmě nic neumím. A mám jen deset měsíců na přípravu. A nechce se mi. A čas běží. A já vím, že maturitu neudělám. A tak chci žalovat školu, ředitelku, bojovat. Udělat cokoli, aby mi uznali maturitu, kterou mám už hotovou. Tenhle sen jsem měl snad již padesátkrát.
Co je to za sílu, která uloží do mozku událost a tato událost se vrací již osmnáct let? Vnitřně pro mne musela být maturita a celá střední škola natolik stresující, vyčerpávající a mučící, že jsem se dodnes nedokázal zbavit strachu a stresu vygenerovaného v období dospívání.
Tolik probdělých nocí, tolik strachu, stresu, pláče a utrpení. A proč? Do deseti počítat umím. Číst umím taky. Tyhle věci jsem se naučil na základní škole do páté třídy. Psát všema devíti jsem se naučil kvůli hraní Ultimy Online sám, až po střední škole. Anglicky umím více méně z her a filmů, ale uznávám, že mi v tom gympl pomohl.
Dějepis? Miluju dějepis. Ale ten se ve škole neučí. Fascinují mne pyramidy, protože jsem přesvědčen, že je nepostavili otroci s měděným dlátem – dva miliony kamenných bloků za dvacet let pouze s provazem a dlátem – pane učiteli, prosím, běžte mi ukázat jak na to – dostanete Nobelovu cenu. Zeměpis? Proč mám vědět, co se pěstuje v Brazílii, když mne zajímá maximálně chuť brazilského hovězího? A které je hlavní město Bangladéše? Netuším to, ale umím dost klávesových zkratek. No a teď mne něco uvnitř donutilo vyzkoušet, jak rychle to hlavní město najdu – je to Dhaka a trvalo mi najít ho zhruba tři vteřiny. Win klávesa, napsat chro + enter, ctrl + t, napsat hlavni mesto banglades a je to. Asi rychlejší, než kdybych si měl vzpomínat.
Jedním mým tajným přáním je vyzkoušet trik Henryho Forda, který řekl – posaďte proti mé osobě pět vědců, ať se ptají na co chtějí – a následně využíval telefon a volal svým známým, aby otázky zodpověděl. Já bych toto otestoval se svojí kouzelnou hůlkou – počítačem připojeným na internet. A můžete proti mně posadit učitele středních škol, možná také vysokých. Budu schopen najít mnoho a mnoho informací a pokud nenajdu odpověď hned, pouze mi přibudou body na otázkových portálech typu StackeExchange. Nejsem všemocný, nejsem chodící encyklopedie a jsem rád, že si umím občas zavázat boty. Ale učím se praxí a praktickými věcmi.
A proto mne zajímá, jestli také máte stále noční můry ze střední školy jako mi tuhle psala má kamarádka – je na tom podobně jako já. A vy?