Za co jsem nejvděčnější?
Za to, že jsem si teď mohl kleknout na kolena a procítit na pár vteřin to, že jsem vděčný za tenhle počítač, na kterém píšu tenhle text.
A pak jsem si řekl – když shoří a nebude, tak půjdu na pole. Tady kousek je zemědělec, kterej má pole a venku je nádherně. A zpívají ptáci.
A když nebude počítač, tak můžu motykou okopávat.
Chápete co to je? Že nemusím do vražedného souboje o lepší LaCoste svetr? A hezky do korpu abych měl BMW?
Koupil jsem poklice na naše skvělé a dokonalé auto – Chevrolet. Žena to auto koupila za 50 000 před asi sedmi lety. Čili jeho cena na trhu se teď limitně blíží 0.
A přesto pro naši rodinu má obrovskou hodnotu.
Téměř se nerozbíjí – upadla mu klička u dveří. Ale koupili jsme na vrakáči novou.
A když k nám přijedou klioši, tak říkaj, jaký je tu klid. A teď mi otevřeným oknem zpívaj ptáci. A pustim si tu na plný kule lep. Tak říká Dom rapu.
A pak ho vypnu. A půjdu sekat zahradu.
A pak udělám něco pro klioše. A něco pro náš malinký výživný business.
Ale cítit svobodu v duši – NEMUSET do práce – kdy práce není prací ale moderním otroctvím. To je svoboda.
Vem si hajpsnu. Čili hypo. Podepiš to v korpu. Podepiš půjčku na bávo. Podepiš si ortel a trest smrti v podobě otroctví novodobým a přesto starým pánům, kteří ovládnou tvou duši skrz věci.
Ne ne ne 😉 Jejich hra pro mne skončila. Já bordel nepotřebuju. A mám úžasnou novou klávesnici za 400 korun! Svítí. A dá se do ní strčit mobil – čili je to klávesnice se stojánkem. A taky umí nesvítít. Naprostá paráda.