Seď rovně! Nevrť se! Nehoupej se na židli. Zase sedíš shrbenej? Vy na té poradě nevydržíte sedět ani chabé čtyři hodinky – snížíme vám plat bububu. A v kanceláři musíš sedět alespoň osm hodin rovně jako pravítko bez hnutí, maximálně se soustředit, abys vydělal co nejvíc peněz.

Takto nás přeci v rámci slušného vychování učili sedět rodiče a posléze i škola, že ano?

Neumím moc vkusně tancovat, ale za to jsem byl přeborník v diskotanci na židli. Když jsem pracoval pro jednu významnou českou IT společnost házel jsem si nohy na stůl. Vrtěl jsem se od první třídy. Houpal jsem se na židli.

Doma už si ženuška drahá zvykla, že házím nohy na stůl, neustále se ošívám, nevím jak si sednout, nevím co s tělem. Měřím totiž 194cm a vždycky jsem si myslel, že jednoduše nemůžu sedět správně. Židlí jsem za život vyměnil desítky, zkoušel jsem různé polohy. Ideální mi přišlo pouze téměř ležet. Jenže takové židle v korporacích nenajdete.

A tak jsem v rámci slušného vychování házel nohy na stůl i v korporacích, kde jsem pracoval. Ale tak polotajně, aby mě moc neviděli.

• Tělo mučíme úspěšně již od první třídy – seď rovně, seď v klidu, nehrb se, nehoupej se
• V kanceláři pokračuje mučení a to už se tělu přestává dost líbit
• Díky špatnému mnohahodinovému sezení si ničíme dýchání
• Díky špatnému dýchání máme deprese, úzkosti, větší zátěž stresem a jistojistě se na našem těle špatné sezení projeví – jednoduše si tělo řekne – takhle ne, ale my neposloucháme, protože tělu nerozumíme – to nás v první třídě nenaučili

Výše uvedené body mi došly až tehdy, když se včera u nás stavil jeden můj šťastný kamarád. Špičkový fyzioterapeut, který nenosí hlavu v zadnici, ale používá ji k vymýšlení skvělých věcí pod zadnici. A jedna z těch věcí je momentálně pod mým zadkem.

Nejdřív se podíval jak dokážu propnout ruku v lokti a sdělil mi, že jsem hypermobilní a jaké má hypermobilita návaznosti – kupodivu popisoval ADHD jen ho nazýval hypermobilitou. Přesně popisoval – nemůžeš dlouho sedět v jedné poloze, u ničeho nemůžeš dlouho vydržet, nesmíš se k dlouhým výkonům nutit. Ukaž jak sedíš na židli? Vidíš, sedneš si tak, že se dusíš, protože omezuješ svoje plíce.

Náš stvořitel ať už to byla matka příroda nebo zelenooký červenovlasý ufon nás vyprojektoval k pohybu. Zdraví a svoboda. Jídlo a pohyb. Že se v duchu pokroku vzbouříme a jako lidstvo si usmyslíme, že budeme sedět na prdeli v kanclu, před televizí, v autě, v letadle, u jídla a budeme se hýbat maximálně k výtahu a do výtahu v korporaci? No a? Dyť sedět je tak pohodlné a skvěle se vyšívá na pécéčku ne?

Až když mi byly vysvětleny návaznosti, které jsou v mém případě ještě znásobeny hypermobilitou začala mi blikat žárovička. Aha, tak proto jsi se kroutil jako žížala od první třídy až do pětatřiceti a nemohl se naprosto soustředit déle než pět minut při sezení u počítače. Aha  – seď rovně, nevrť se, buď slušně vychovanej, nehrb se (přitom dle poučení mého kamaráda neexistuje pro tělo přirozené sezení s výjimkou lotosového sedu s patou pod zadkem, do kterého si sedají vycvičení jogíni).

No uvidíme – první den klidně sedím. Bez opěradla. Netušíl jsem, jak komplexní a složité je se uzdravovat – co všechno jako lidé děláme špatně kromě jezení padesátiprocentních špekáčků a hambáčků od mekáčků. A jak je dále špatné sezení navázáno na špatné dýchání a to i při prospěšných sportovních činnostech díky tomu, že v duchu slušného vychování a vydělávání obolosu přeci musíme dřepět na zadnici, nevrtět se, soustředit a to vše minimálně deset hodin denně!!!

Komentáře