Strach z nedostatku je jeden z nejčastějších strachů v naší společnosti. Není téměř nikdo, kdo by tento strach neměl. Co všechno ovšem dělá, už si spousta lidí neuvědomuje.

Tento strach nás nutí hromadit. Také se vám stalo, že přeskládáváte šuplík a říkáte si: „co kdyby se tohle ještě někdy hodilo, raději si to nechám.“ No a tím se časem šuplík začne zvětšovat a zvětšovat a nakonec je v něm tolik věcí, že musíte použít druhý šuplík a nakonec koupit novou komodu. Podobné je to s hlavou, ale u té si nemůžete koupit druhý mozek.

Spousta psychologů se shoduje, že v jakém prostředí žijete, taková je vaše psychika. Mohu zase psát pouze z vlastní zkušenosti. Když se udělalo Davidovi dobře, tak udělal spoustu změn v naší domácnosti. Vždycky hodně a rád vyhazoval, ale toto bylo jiné.

Najednou odsud zmizelo tolik věcí, že jsem se nestačila divit. Jednou jsem vytahovala snad i fén z popelnice a nadávala mu, že ten možná ještě někdy využiju a ať se trochu v tom vyhazování zklidní. Bral to věc nevěc a vždycky u toho říkal: „Japonci co rok nepoužijí, to vyhodí.“ Pak jsem to přestala řešit a nechala ho. Z naší domácnosti se za pár týdnů stal téměř prázdný dům, pouze se základním vybavením.

Dneska jsem za to vděčná. Úklid našeho obřího domu trvá cca půl hoďky a když to beru z gruntu, tak 3 hodiny. To jsou všechno časy, které jsem ochotna obětovat za čisto. Hraček moc nemáme. Opravdu to ničí kreativitu a prozatím co dostaneme, tak nám plně stačí. Na hračky máme vyhrazenou jednu místnost v domě a pár jich máme v obýváku pro Adama.

Ale téma je strach. U některých lidí s narůstajícím finančním obnosem na účtě tento strach mizí. Ale nikdy né tak docela. U těch velmi bohatých se stane to, že se strach změní na „co když o všechno přijdu.“ A znovu hromadí pro – co kdyby. Následně tento strach přechází do touhy po moci a pak je to zase strach, že o moc přijdou.

Strach nás drží v otěžích a nechce nás pustit. Nechce nás pustit z práce, protože co kdyby to nevyšlo. Nechce nás někdy pustit z nefunkčního vztahu, protože co kdyby. Chce abychom drželi co nejvíce věcí a tím se o ně staraly. Také má za následek chudobu – ano to je paradox. V touze být bohatý a udržovat standard oproti ostatním nutí strach z nedostatku nakupovat věci co mají druzí. (je to hodnotitel v hlavě)

Co způsobuje:

– chudobu

– nutí vás držet se starých zajetých kolejí

– nedovolí nám vystoupit z naší zóny

– drží nás v práci, která není naším posláním na tomto světě

– důvěru v projekty, kde jsou slibovány hromady peněz

– nerespekt

– povyšování

– nenávist, nelásku, zlost

– násilí a agresivitu

Tento strach byl pro naši rodinu velmi důležitý. Chtěla bych na začátek napsat, že po zpracování tohoto strachu jsem nejen dokázala jít do věcí, do kterých bych nikdy asi nešla. Ale zároveň jste více otevření, dokážete přijímat nejen pozitivní věci, ale i kritiku. Prostě jste a neřešíte. Víte, že vše zvládnete. Neexistují pro vás překážky. Jste svobodní a spadne vám obrovská kláda z hrudi.

Ráda bych napsala, že tento strach má za následek nejvíce onemocnění také na fyzickém těle. Protože dělá člověk něco, co mu nedělá dobře, ale dělá to např. jenom pro peníze. (bolest očí, bolest zad, rukou, nohou, obezita, žlučníkové kameny, nemoci žaludku). U psychických nemocí je to: deprese, úzkost, schizofrenie, paranoia, panika, nespavost/nadměrná spavost apod.

Co pomohlo nám:

– Zkusili jsme si namodelovat ty naprosto nejhorší scénáře, které mohou nastat. Povětšinou jsme se u nich celkem dost nasmáli, protože překvapivě každý z nás měl úplně jiný scénář. Ale tím jsme se podívali jeden druhému trochu více do hlavy.

– zkuste se vžít do té nejhorší situace, která může nastat. My jsme se dostali až do situace, kdy přišla potopa a já tady zůstala sama. No, z toho se hrabe fakt těžko. Ale při takové představě jsem si uvědomila, že vše se dá v životě zvládnout.

– rozhodně nám pomohlo se zbavit věcí z domu. Nevím, jak je to možné, ale opravdu to má vliv na vaši psychiku. Důkaz žádný nemám v ruce. Jenom jsem si to vyzkoušela.

– čím více informací máte, tím jste vlastně klidnější. Pamatuji si, jak se mi hlavou honily vzpomínky na brethariana z Indie, který litá nahatý po lese a nic nevlastní. No, tak takhle žít fakt nechci, ale taky možnost. 🙂 Kdyby bylo nejhůř.

– uvědomění, že každý den je jedinečný a užíváte si ho. (nelze vše dělat na 100%, protože to vás pak ani nebaví, ale prožíváte ten život jinak, bezpečněji a v klidu). Jste smíření.

– no a zase jsem se sama sebe ptala v jednotlivých situacích: proč mám strach začít psát? Proč mám strach udělat chybu? Proč mám strach….. a odpovědi chodily a věci se pomalu řešily.

Tlak na hrudi (někdo to má někde jinde), když se o něco bojíte je známka strachu (všeobecně). Každý strach je ale jiný a každý se zpracovává jinak.

Komentáře

Eva Strejcová

Jsem Eva a něco jsem v životě zažila. Byla jsem na druhém konci světa, vystudovala jsem vysokou školu, pracovala jako manažerka a proč? Abych zjistila, že v tom všem nevidím smysl života.