Jak jsem se bál a bál a jak jsem nakonec odešel tam, kde mi je dobře? A jak moc mi pomohlo následovat svobodu? Protože svoboda je to jediné, pro co žijeme. A svoboda není tam venku, ale tady uvnitř.

Pro mne osobně vede ven z pekel civilizace, chorob, úzkostí, depresí, shrbených zad před přáními novodobé šlechy, která ovládá skrze globální marketingové manipulace, strach a peníze myšlení lidí, cesta skrze znalosti.

Čím víc toho vím – samozřejmě vím obrazně, pro sebe – tím víc jsem svobodný člověk.

Zkuste si sami představit, pokud to nemáte, že máte stejnou situaci, jako mám teď já se svou rodinou.

Pracujeme z domu. Pracujeme kdy chceme. Já sice sedím u počítače dost – tak šest hodin denně, někdy víc, ale dělám to proto, že mne to neskutečně baví. Dělal bych to zadarmo – to vím. Studuju bezpečnost informací, stavím si domácí zabezpečení sítě, zrychluju pro klienty weby, tvořím jim nové weby a informační systémy, eshopy, konzultuju vývoj software, učím se rychločtení. Dříve činnosti realizované v knihovnách, na akademických polích a kdo ví kde ještě. Třeba v truhlárně. Teď se spojují prkýnka virtuálně. A to mne baví.

Takže – představte si, že děláte to, co vás úplně naplňuje. A máte na to kolik času denně chcete. Sice žena občas brblá, že se mám víc věnovat dětem, ale snažím se. Věnuju se tak tři hodiny denně. Alespoň to tak vnímám. Odpoledne uspávám, hrajeme spolu s Domem ptáky na tabletu, protože ho to hodně baví a venku bylo včera fakt ošklivě. Ptáci podle ženy baví víc mne – a má pravdu. Plácám Doma po ruce, aby neházel ptáka špatně a on to ve svých třech a půl letech chápe schválně!!! ho špatně hází. Takže se bavíme.

Čili – práce je mi zábavou, děti jsou mi zábavou. Netlačí nás už peníze, protože jsme se zbavili všech závazků. Máme geniální auto, které nás doveze až do Ostravy a zpět – celou rodinu za čtyři hodiny. A auto stálo jako dva ajfouny.

Včera jsem si skoro chtěl kleknout na kolena a modlit se z vděčnosti, protože máme konečně doma po pěti letech, co jsme spolu, uklizeno a vyčištěno tak, jak jsem si vždycky přál. Téměř žádný bordel.

Takže se cítím téměř – protože osobně bych toho chtěl stíhat mnohem víc – víc si hrát s dětmi, víc se učit, víc pracovat na svých krabičkových systémech, víc pomáhat lidem osvobozovat se od českého vyčůraného ajťáctví, kde firmy z neznalosti okrádají klienty – a někdy nejen z neznalosti.

Představte si svůj sen. Jak chcete žít váš život doopravdy. A objetujte tomu naprosto všechno. Vykašlete se na strach. Zvládnete to! Ať chcete péct dorty, ale teď sedíte za sto tisíc v korporaci, ať chcete chytat ryby, ale teď děláte kvůli prestiži ředitele banky. Taky jsem býval IT Infrastructure Architect a zbylo mi díky tomu prémiové telefonní číslo. Nas*at!

Nic se nevyrovná naplněnosti. Nejdřív to bolí jako každá změna, ale pak místo pekla žijete v ráji. A už do pekla zpět nechcete. Mozek se přenastaví a kdybych o vše přišel a měl bydlet v maringotce, tak budu žít dál, jak žiju. Do “práce” vydělávat někomu druhému peníze, plnit jeho potřeby být šťastný? Vzbuďte se člověče a nashledanou. Každý na to má. Překročíte stín strachu a ráj se otevírá!

Komentáře

David Strejc

V Rusku jsem nebyl, ale za svých 35 let jsem už něco viděl. Mám dvě skvělé děti, rád nosím malého v Manduce, mám diagnostikované ADHD a GAD, ale konečně žiju.