Nedávno se ve skupině ADHD ptal jeden člověk na možnosti léčby ADHD, tak jsem to tam trochu rozepsala, ale neměla jsem tolik času, tak sem nyní svoji odpověď zkopíruji a ještě doplním.
Těch možností je více, ale bez prášků je pro ADHD velmi těžké u něčeho vydržet a jelikož vše se musí dělat dlouhodobě, tak se většinou stává, že selžou. Také neznamená, že i když budete dodržovat vše, co vypíšu, že se zrovna Vám uleví. Každý si může najít svoji cestu/víru. Body jsou opravdu krátké a u každého bodu by se dal napsat minimálně jeden článek, nebo spíše kniha.
1. Strava – nízkosacharidová, popř. GAPS, v některých případěch na začátku velmi pomůže ketogenní dieta. Rozhodně zvýšit příjem hořčíku ve stravě. Musí být doplněn o kyselinu jablečnou, jinak se špatně vstřebává.
Zde bych měla ještě napsat, že u každého člověka je to jiné. Ale pokud se podíváte na svůj jazyk a bude bílý, tak nejspíše trpíte přemnožením kvasinky candida, která zvyšuje propustnost střev. Zvýšenou propustností střev trpí lidé s duševními nemocemi, ale nejenom. Také má za následek ekzémy a další nemoci.
Jak jsem to dělala: Já byla na ketogenní stravě cca 3-4 měsíce (v té době jsem byla těhotná s druhým dítětem), následně jsem přešla na nízkosacharidovou dietu na cca ¾ roku a pak na paleo. Né vždy se mi dařilo vše dodržovat, ale snažila jsem se alespoň udržet sacharidy na nízké úrovni.
Dokážu ovšem pochopit, že je to někdy velmi těžké vzdát se potravin na které jste celý život zvyklí. Moje cesta k zdravějšímu stravování je opravdu velmi dlouhá a návraty byly z počátku velmi časté.
2. Z počátku krátké relaxace, po čase min. 20 min. meditace
Rozdíl mezi relaxací a meditací je ten, že pokud relaxujete, tak si k tomu můžete pustit hudbu a vlastně tak trochu odpočíváte. Když se vám meditace (když vypnete ten tok myšlenek) nedaří, tak se tím vůbec netrapte. V klidu relaxujte a vždy, když přijde myšlenka, tak ji jenom zkuste nechat zase odejít.
3. Začít se učit pracovat se svými emocemi (pokud jste v partnerském vztahu, tak by tak měla činit i Vaše partnerka). Hledat vzorce, které máte z dětství a které vás zraňují. Může jich být více a kolikrát je více vidí Váš partner než Vy sám.
Práce s emocemi je velmi náročná. Nejhorší je asi ve vypjatých situacích, ale právě tyto situace nás učí. Já musím napsat, že mě nejvíce naučily moje děti. Nebýt jich, tak by moje impulzivita byla mnohem větší. Dnes zase na druhou stranu více chápu impulzivitu ostatních lidí.
4. Naučit se respektu sám k sobě. To je asi nejtěžší věc. Dám jenom příklad – někdo řekne, že něco musíte udělat a vy pracujete a pracujete, až se téměř sedřete. Jste z toho ve stresu, ale šťastní, že jste to zvládli. Ovšem ten stres za to nestojí, protože vyvrcholí do nějaké době v úzkost. (tady to může být u každého jinak, takže tento příklad neznamená, že je pro každého stejný)
Hranice u sebe sama. To je něco s čím máme problém asi všichni. Nebyla nám dostatečně dána důvěra, když jsme byli dětmi a máme tedy tendenci spíše poslouchat druhé než sami sebe.
5. Sport, ideálně ten, kde není potřeba výkon. Ale paradoxně známému s ADHD pomohlo UFC, prostě tu agresivitu vybije v ringu.
Sport musí hlavně bavit. Každý ať si najde takový, který ho baví. Jsou lidé, kteří prostě neradi sportují, tak si musí najít jiný příjem dopaminu a serotoninu.
6. Minfulness – to je asi až později. Je to velmi náročné pro ADHD.
7. Opustit místa, které vás ať přímo či nepřímo stresují. To může být práce, vztahy s kamarády apod.
8. Naučit partnera, že ADHD lidi jsou velmi citliví na útoky a vysvětlit, proč ADHD lidi útočí. Vše jsou to nezpracované emoce z dětství. Někdy je to ovšem velmi těžké.
9. Naučit se pracovat se svými strachy. To je velmi složité, protože jsou leckdy skryté za egem, takže je tam ta pozice: „já se přece ničeho nebojím.“ To je ego. Nebo: „podívej, kolik jsem toho za život zvládl a dokázal, já strach nemám.“ – to je taky Ego, protože jinak by tam ta nemoc nebyla.
10. poslední věcí jsou esenciální mastné kyseliny. O těch budu psát asi zase někdy příště. To je na celý článek.
Mít jakoukoli duševní nemoc je velmi náročné a také je velmi náročné najít tu cestu z ní ven. Pro každého je ta cesta jiná, ale existuje. Já bych na začátku každé cesty použila slovo VÍRA. Pokud věříte, že to dokážete, tak cesta vždy existuje.
Na nic není univerzální řešení a někomu může toto pomoci a někomu ne. Osobně si myslím, že základ je najít si svou cestu a tou si jít. Mně rady v odborných studiích, článcích a rozhovory s lidmi opravdu pomohly.
Přeji i vám, abyste našli tu svoji cestu.