První třída a prvních pár dní – zájem, škola je novinka, je mi tam dobře. A pak už stres jen roste. Tlak se zvyšuje. Požadavky jsou čím dál nesmyslnější.
Nejlepší hláška z vysoké školy – proč kreslíme klece na slony – FSV ČVUT.
Učitelé jsou lidé. Ale školní systém je mašina na tvorbu stresu, strachu, tlaku. Místo uvědomění si, že škola má sloužit dětem, děti slouží škole. Seď rovně. Nehoupej se. Napiš co nejrychleji písemku bez chyby! Že tě to nezajímá a nebaví a tím pádem se ti to nechce učit? To mě nezajímá – jak jsem řekl – nejrychleji a bez chyby – jinak dostaneš pětku, propadneš, budeš vyrábět hamburgry u mekdonalda a bude z tebe bezdomovec.
Neumíš matiku, protože vidíš místo čísla pět nějakýho zkroucenýho hada? Zato umíš krásně kreslit? A ty – ty neumíš kreslit, protože vidíš v číslech struktury a řád, logiku, ale kreslení a hudba pro tebe moc není? Oba za pět. Ty z matiky a ty z výtvarky. A oba propadnete. A budete smažit hranolky. Ale ještě před tím vás pořádně potrápím a dám vám spousty pětek. A rodiče si pozvu do školy.
Nehoupej se. Vzala jsem ti sešit a ukazuju ho jako odstrašující příklad všem primánům. Protože tam máš samý domečky jedním tahem místo abys poslouchal jak jsem se hezky nazpamět včera naučila učebnici, kterou vám tu vykládám. No a ty vzorečky na tabuli pro obsah pláště koule na kuželu – to je hrozně důležitý – bez toho nezaplatíš hypotéku, nekoupíš si auto, nenapíšeš si životopis a budeš smažit bezdomovcům na lavičce už jenom obaly od hranolek z mekdonalda. Tak.
Kolikrát jste doma brečeli jako děti kvůli škole? Kolikrát jste se báli jít ráno do školy? Kolikrát jste se ve stresu učili věci, které jsou ve finále naprosto k ničemu, protože jimi hypotéku nezaplatíte? A že vás toho o úrocích, penězích, mediální gramotnosti a spolupráci moc neučili?
Vždyť školní soustruh je založen na tom, že má produkovat unifikované výrobky – roboty, kteří se budou hodit na smažení oněch hranolek u mekdonalda nebo alternativně na vyplňování excelů někde v pásové kanceláři korporátní budovy. A především soutěžit. Vy opisujete? Jak si dovolujete opisovat – písemka není kolektivní práce.
U pracovního pohovoru pak na vás ejčár kouká jak sůva z nudlí, že požadují schopnost týmové práce, protože bez týmové práce jednotlivec v současnosti neudělá téměř nic a vy mu odpovídáte, že týmovou práci vám učitelka při písemce zakázala, takže nevíte o co jde? Že umíte jen skvěle soutěžit, učit se nazpaměť kvanta historických a zeměpisných dat, která jsou sice již zastaralá, ale … Pardon, ale na to u nás ve firmě máme Google. Co umíte ještě?
A školám se daří. Unifikované děti vypadávající ideálně jak z běžícího pásu, které se umí nazpaměť naučit vzorce, hlavní města a hlavně umí bezchybně soutěžit o to, kdo přinese paní učitelce největší kytku jako poděkování za krásné vysvědčení. To je přeci ideál školství jak ho vidí ti, kteří tvoří celý školní systém a princip – ti nahoře, kteří to vymýšlí – pro ty jsou unifikovaní roboti k pásu ideální výrobní jednotkou.
Sami jste to nesnášeli a teď tam posíláte své děti? Už máš hotové úkoly, jim říkáte místo pozdravu, když přijdete domů? Ty to zase neumíš? Ty máš pětku? No to snad ne! To já když jsem chodil do školy … jsem taky brečel, bál se učitelů, bál se poznámek a stejně jsem se tam naučil kreativně opisovat, řešit kolektivně nesmyslné zadání písemek, obchodovat s taháky, obchodovat s vypracováním úkolů a hlavně žít dětský život plný dobrodružství – a houpat se na židli!
A věděli jste, že vrcholem soutěžení je válka? To své děti připravujeme na válku? Už máte jako první napsaný dnešní pracovní úkol?
A co na to vaše dítě? Těší se za chvíli prvního září do školy? Napište nám a sdílejte, třeba takové děti najdeme!