Tři kluci nám jezdí po zahradě. Právě mají závody traktorů. Před tím inženýrovali něco s mým naprosto geniálním zalévacím systémem. Řádí, u ničeho nevydrží dvě minuty. Běhají z místa na místo.
Křičí. Trápí se navzájem. Dominikovi jsou tři, nejmenšímu skoro tři a nejstaršímu deset. Do toho hlídám Adama, který klidně sedí a kouká na ně.
Jsou hyperaktivní? Jsou všichni hyperaktivní? Nejsou. Jsou jako malá lvíčata a dva návštěvníci byli teprve vypuštěni z klece domova. Bydlí v bytě a my máme zahradu a bazén a trampolínu, takže tu řádí jak můžou. Vybíjejí energii.
Ale jak tedy poznat hyperaktivní dítě?
- Hyperaktivní dítě nedokáže sedět na židli v klidu
- Nedokáže stát v klidu ve frontě ani chvíli
- Je neustále v pohybu a to celý den – nejvíce je to vidět tehdy, když má stát nebo sedět
- Hyperaktivní dítě potřebuje neustále nové a nové a nové podněty
- Agresivně a velmi rychle zareaguje, když mu nějaká věc nejde
Nejdůležitější je, že hyperaktivní dítě nedokáže sedět na židli ani tehdy, když je vyčerpané. Vždycky si vzpomenu na promoci mého strejdy, kde mne máma musela odvést téměř ihned pryč. Byl jsem hodně malý, ale pamatuju si tu neuvěřitelnou nudu v sobě. Hyperaktivní dítě se v podstatě neustále nudí, protože nic nedokáže upoutat jeho pozornost natolik, aby se věcí zabývalo do hloubky.
Dej sem hračku, dej mi další, další, další – každou jsem zkoumal jako batole půl minuty. Máma už nevěděla co se mnou a co mi dávat. Bavily mne jen žehličky. Ale taky pár minut. Vytahal a roztahal jsem všechno, u ničeho jsem nevydržel.
Slyšel jsem to stokrát a tisíckrát. U ničeho nevydržíš, stůj na místě, nechoď. Nikdo v roce 83 kdy jsem se narodil, nikdo neznal ADHD pojem. A tak jsem byl považován za někoho, kdo se neumí ovládat.
Aktivní děti vybíjejí energii, hyperaktivní děti se snaží zahnat nudu, která je způsobena nedostatkem dopaminu a dalšími faktory jakoukoli činností, ale žádná není dost atraktivní, aby je zaujala na více než pár chvil.