jsem naštvaná a musím to ze sebe dostat, tak jdu psát. To, že cukr je špatný vím už dávno. Taky si pamatuji, jaké abstinenční příznaky jsem měla, když jsem přecházela před cca 4 lety na raw stravu. Bylo to tak hrozné, že jsem tenkrát byla ráda, že jsem přežila.
A i přesto, i přesto, že vím, co cukr dělá jsem podlehla. Podlehla jsem tlaku, že vlastně jíst to, co jí ostatní je naprosto normální. A že když je to jednou za čas, tak se nic nestane. No jenže ono to tak není.
U nás doma tomu tak prostě být ani nemůžu. A proč jsem naštvaná a vlastně na koho?
Jsem naštvaná na sebe, na svoji nedůslednost.
Cukr způsobuje špatné vstřebávání minerální látek, už jsem o tom v jiném článku psala. Je drogou, která je legální, ale zato velmi krásně zhoubnou. Prostě nenápadně jede až zlomí. A je jenom otázkou času a toho, jaké předpoklady člověk má, kdy to bude.
V tuto chvíli mluvím o rafinovaném cukru, sladkostech a vše, co tak krásně vypadá a je marketingově zabaleno tak, aby vždy upoutalo vaši pozornost. Navíc vždy v impulzní zóně!
Včera jsme byli v Mirakulu, ačkoli nehodnotím zrovna tento zábavní park jako nejvíce špatný na jídlo, protože se tam dá koupit i dobré, tak jsem podlehla. Podlehla jsem tlaku sama v sobě. I já měla chuť na zmrzlinu, i já měla chuť na palačinku a i já měla prostě chuť.
A jaká je cena za to? Ačkoli Dom byl velmi spokojený a šťastný, tak po celém stráveném dnu mi nic jiného než ony zmrzliny a palačinky a vafle nejedl. V noci jsem si to pak vyžrala pěkným skřípáním zoubků.
A proč to píšu, abych na to nikdy nezapomněla a dám si to někam velmi nahoru do našeho blogu.
Není to jenom nerespekt, je to i mnoho cukru.
No a jak vypadal dnešek? Samozřejmě, že když jeden den zvyknete dítě na cukr, tak druhý den jej vyžaduje. Vždyť je to droga, tak co byste chtěli. Takže od rána celkem náročné emoční nálady. Které ovšem vy jako dospělý, musíte ustát a řešit vždy v klidu, aby dítěti bylo dobře. A to vše až do devíti hodin, kdy si dal nízkosacharidovou snídani.
A překvapivě dneska oba synově šli spát už v 11:30. A i Dom, který normálně nespí.
Ne, ne a ještě jednou ne. Nenechám se už zlákat tím, že když to nebudou mít, tak to pak budou chtít. U chuťových buněk je to jinak. Sama jsem si tím prošla a vím, že kdysi dávno jsem byla schopná sníst 6 zákusků z cukrárny a nebylo mi špatně. Dneska si dám 1 a špatně mi je. Takže tělo se stává rezistentním vůči cukru.
Léto je horší. Těch lákadel je mnohem více. Doma nic takového nejíme, ale jelikož jsme přes léto více venku a na výletech, tak se cukru prostě ubránit moc nedá. Ale i přesto budu v tomto více důsledná.
Uf, ulevilo se mi! A jdu zase péct jáhlový koláč, který zmizel stejně jako by zmizel jakýkoli jiný.