Že by byl náš systém až tak prohnilý a sofistikovaný? Že by naši tajní vládci světa měli svůj plán až tak promyšlený, že v první třídě a následně až do poslední třídy vysoké školy zvykáme sebe sami navzájem na stres?
Co tak čtu a studuju o stresu, tak tento pan kolega není zrovna přítelem člověka. Kdysi jsme měli tu čest bojovat s tygry a mamuty a stres byl náš velký kamarád. Dnes nám tak maximálně pomáhá k tomu, abychom byli vystresovaní ze známek, které přinesou naše děti ze školy. A naše děti, kterými jsme také bývali jestli si dobře pamatujete, mívají ve škole pět hodin matematiky týdně, češtinu a přírodopis či matematiku 4 na ČVUT a k tomu jako bonus dvacet hodin týdně stresu zdarma. A jako další bonus jsme měli pouze hodinu a půl tělocviku týdně, přičemž stres se odbourává ve svalech pouze fyzickou aktivitou. A tak trpíme.
Zvykáme si na stres a pak nám v korporátu či ve střední firmě vlastněné ambiciózním podnikatelem nové doby ani nepřijde, že jsme ve stresu neustále. A k tomu si koupíme pár antistresových pilulek nebo si večer zajdeme na jedno pardon pět antistresových piveček. A svět se točí točí točí a voda padá padá padá …
Škola mi způsobila dvě traumata. Pokud nestihnu odevzdat písemku včas, jsem hlupák, méněcenný, idiot a budižkničemu – to mi říká mozek do teď a to se snažím poctivě tohoto návyku zbavit. Písemka je totiž ekvivalentem pracovního pohovoru. Nebo testu u certifikace v práci. Nebo musím zvládnout v limitu nakoupit výlet pro rodinu a zorganizovat vše podstatné kolem. Hlavně honem honem. Rychle. Dělej. Makej. Druhé trauma je, že musím svůj výkon naladit přesně na daný časový okamžik schválený paní učitelkou. Či šéfem. Nebo televizí. Nebo vládou.
Tak jsem si řekl dost. Běžte s tím někam. Poctivě jste mne vytrénovali na “zvládání stresu”, na které jste sami byli vytrénováni kdo ví kým a kdo ví proč. Ale já už vím následující.
- Když pracuju tehdy, když chci, pracuju 10x lépe
- Když se osvobodím od toho, že nesmím udělat chybu, učím se skrze chyby – jediný mechanismus, který náš mozek pro skutečné učení zná
- Snižuji ve svém slovníku a tím pádem i ve své mozkové mentální zásobě slova typu musíš, dělej, honem honem, rychle, nestihneme to, když to neodevzdáš včas a správně svět exploduje
- Cítím se svobodně, protože co mi můžou? Honit mohli pouze můj nemocný a nesvobodný mozek – na cestě ke zdraví a svobodě se nedá předběhnout. Na cestě ke zdraví a svobodě se chodí pomalu lesem, občas se zakopne přes kořen nebo o nějakou krásnou houbu a občas se zastavím a poslouchám ptáčky nebo bzučky
A kam honí šéfové vás? A kam vás žene vaše ego? A co z toho jste do sebe nechali naprogramovat od první třídy, sledováním čertíka v televizní krabiččce a svou finanční negramotností, která uvěřila, že iPhone, i když 3x dražší vás dostane do vyšší společenské vrstvy?
Mějte krásny klidný a stresem nerušený den.