Svůj mozek si představuju jako scanner. Nebo chcete-li mým trošku kreativním jazykem očuchávač. Pořád hledá. Zkoumá. Čuchá. Nasává. Analyzuje. Takzvaně jede. Jede jako nastřelená turbomyš a všemu jakoby přiřazoval váhu. Tohle ne, tohle ne, tohle ne, tohle ne. A pak – tohle jo! A bere a lidově řečeno na dané věci ujede. A vypne okolí a přestane vnímat – na různě dlouhou dobu.
U něčeho vydrží pět minut, u něčeho minutu a u zvláštních případů déle než půl hodiny, ale to v sobě musí mít už alespoň trochu nějakého stimulatnu, protože jinak pozornost opravdu hodně lítá.
Zatím jsem zaznamenal zajímavé dotazy.
Co mám dělat se svým ADHD synem, kterému je sedm let a nejde mu čeština? Jak ho mám motivovat?
Na tenhle dotaz odpovím trochu zvláštně. Vyprdněte se na motivaci k českému jazyku. Je třeba pochopit, že váš syn má dar a trochu prokletí v jednom. Ale géniové to měli taky tak. Neříkám, že jsme géniové díky ADHD, jen jsme jiní.
Jsme vysoce kreativní – alespoň se to tvrdí. A když nás něco zajímá, jsme v tom lepší než ostatní. Jen nás prosím nestrkejte do krabice. A už vůbec ne do krabičky. Proto totiž píši Zdravou Svobodu. Svoboda pro lidi s ADHD, tedy alespoň pro mne, je naprostý základ. Protože jak jsem již psal – máme v hlavě čuchač. A ten potřebuje nasávat. Informace. A když ho dáte do holé místnosti s lavicemi a učitelem – je to skutečně dost nudné. Co tam?
Díky jednomu článku jsem pochopil, že jsem dělal šaška a provokatéra proto, abych zaměstnal svůj mozek nějakou akcí. Akce jsou totiž vysoce zábavné – alespoň pro mne byly. Provokatér čuchač totiž oplývá ještě jednou vlastností – chce věci dělat na maximu. Protože si tak pravděpodobně vyplavuje dopamin, který mu chybí. Ale jsem jen amatér a biochemii rozumím jak koza žel petrovi. Zato jakýmsi zvláštním způsobem rád lepím zubní pasty k mercedesům a vzniklou sekačku na trávník pak ukazuju druhým.
Čili – změňte svůj pohled na tento svět. Nestrkejte nás do škatulek, nechte nás být. Přežil jsem bez vysoké školy a na výplatní pásce měl přes sto tisíc měsíčně, byl jsem spolumajitel nyní velmi úspěšné firmy, pracoval jsem v korporacích v mezinárodních týmech. No a? Můj mozek v jednu chvíli zvládne jít extrémně nahoru a v druhou chvíli pouští všechno, co vytvořil, aby mohl znovu tvořit. Ale žiju a konečně díky informaci a znalosti svého takzvaného handicapu vím, že toho čuchače budu ovládat konečně já. Protože si z něj udělám kamaráda. Dám mu zábavu a nenechám ho bručet v korporaci na židli, kde se nic neděje, když chci něco posunout, jsem poslán do patřičných míst – toto jednoduše pro můj urychlovač částic v lebce není – on chce akci, akci, akci.
Přemýšlel jsem, jestli ho jednou přesvědčím, že vyplňování daňového přiznání je akce – ale asi si nechá něco ujít.
A druhý dotaz – co mám jako učitelka dělat s dětmi s ADHD?
Hodně jsem přemýšlel a jak jsem psal, málem jsem kopl učitelku do prdele už ve druhé třídě. Přišlo mi, že neuvěřitelně mele nesmyslné nudné kecy. Soupeřil jsem totiž o první místo v matematice v rychlosti a správnosti s jedním tlustým klukem ve třídě a všechno jsem uměl rychleji a lépe než ostatní – kromě psaní, protože by mě možná tenkrát označili za disgrafika – mimochodem momentálně kreslím dle mého názoru celkem ucházející loga – design nám totiž jde.
No a co s dětmi s ADHD milá paní učitelko? (mimochodem jsem vděčný za Váš dotaz. Je vidět, že se školství posouvá. Váš zájem o děti je z mého pohledu nádherný.) Zkuste pokud to vůbec lze zjistit, jak na tom jsou. Například pokud jsou dobří v matematice a tím pádem se vsadím, že ji umí lépe než téměř všichni ostatní ze třídy, jednoduše je už matematiku neučte – v hodinách matematiky je posaďte někam jinam nebo zkuste zařídit, ať mají prostor, nemusí sedět vedle ostatních, protože je budou vyrušovat, aby jejich čuchač v hlavě dostal svoji dávku zábavy čili dopaminu. Ideální by bylo posadit je někde vzadu na koberec vysvětlit jim, ať se snaží být potichu a dát jim do ruky cokoli, co je zaujme. Od rubikovy kostky přes pomůcky, které slouží k malování nekonečných tvarů, nebo čehokoli, co jejich mozek vyhodnotí jako zábavu. Pokud je to jen trochu možné. Nebo je jednoduše pošlete za dveře, ať se vrátí, až bude předmět, který je zajímá, protože jak jsem psal – nedonutíte nás mít pozornost na tom, co chcete vy. Jinak s tolika dětmi ve škole je to velmi náročné a Vy se rozhodně nemůžete věnovat všem. Chápu Váš zájem, ale je to opravdu velmi individuální. A s dětmi s ADHD velmi složité. Nezávidím Vám. Mít dva Davidy ve škole, tak vzdávám profesi učitele.
Takto funguji a možná někomu mé definice otevřou prostor pro zamyšlení.