Mou velkou motivací pro studium mozku, psychologie a lidského chování je mé ADHD. Nikdy jsem se nedostal do hloubky problému, protože mne přestane daná věc bavit. Tak jsem alespoň v životě již prošel mnoha a mnoha obory.
A tak teď studuju mozek. A protože se má začínat od začátku, zajímá mne funkce našeho takzvaného ještěrčího mozku.
Věděli jste, že náš strach a mód boje nebo útěku je řízen touto částí mozku? A že tato část mozku má prioritu před ostatními? Kdo by se také divil, když je třeba přežít, že?
A věděli jste, že když jste v módu strachu – čili útěku nebo boje, používáte pouze tuto starou část mozku, zamezí se vám přístup k paměti a v podstatě jste na nějakých patnácti procentech kapacity a svůj řídící orgán využíváte na patnáct procent?
A věděli jste, že diskuze o tom, jestli používáme deset nebo sto procent mozku je nesmyslná? Protože pokud bychom používali neustále sto procent mozku, nefungovaly by magnetické rezonance a další techniky, které zkoumají jaké části mozku právě využíváme? Na scanu by byl celý mozek rozsvícený. A potenciál našeho mozku je nám neznámý – tudíž možná nekonečný. A deset procent z nekonečna je pořád nekonečno.
Čili je spíše zajímavé vědět, že mód strachu nám velmi škodí ve využívání kapacit našeho čelního laloku – části mozku, který je pro lidi nejdůležitější. Sídlí zde prý kooperace, vyšší matematika, plánování a další uvažování specifické pouze pro lidi.
A když si představíme vystresované dítě, které píše písemku, jak se můžeme pak divit, že přestože doma vše umí, ve škole dostane kvůli stresu za pět. A to samé platí u mnohých při zkoušení u tabule. Stres, tréma, strach – toto škola umí trénovat velmi dobře.
Věděli jste, že dětský mozek má až bilion neuronů? A že dospělý člověk jich má třetinu? A že ani tak nezáleží na počtu neuronů jako záleží na propojení neuronů neuronovou sítí? A že paměť nesídlí v jednom specifickém místě mozku?
Je toho mnoho a mnoho zajímavého o našem mozku. Dle výzkumů a moderních metod jsou mozky lidí s ADHD fyzicky odlišné v pěti oblastech. Čili ADHD je fyzická odlišnost. Nejsme neuronormální, ale řekl bych, že úplně nekoušeme. Jen někdy, když jsme ohrožení.
A mne osobně nejvíce v životě ohrožovala škola. Protože mezi šestým a osmnáctým rokem se mozek stále ještě velmi vyvíjí. A pokud ho v tuto dobu vystavujete neustálému stresu z písemek, nemožnosti hýbat se, protože máte jednu hodinu tělocviku týdně a zbytek hezky sedět na zadeli, rovně jako pravítko a poslouchat potichoučku pana profesora! K tomu chodit v botech a dle jedné rozumné studie si tak odříznout 100 000 senzorů, které máme na chodidle a tím ochudit mozek o vývoj některých motorických schopností.
Dále zakazovat batolatům olizovat a strkat do pusy předměty, protože to se nedělá ne? Ale ve rtech a jazyku je ještě více senzorů, než na chodidle. A batole řekl bych moc dobře ví, proč to dělá. A tak nezakazujeme Adamovi a ani Domovi jsme to moc nezakazovali, olizovat, okusovat a zkoušet všechno. Někdy si dá psí granule …
A věděli jste, že pokud se zaměříte na své chování a budete se pozorovat, je možnost dostat se ze stresové reakce a strachu?
A věděli jste, že někteří marketéři a některé politické strany hrají právě na onen ještěrčí mozek, vyvolávají atmosféru ohrožení a strachu, protože ještěrčí mozek pouze reaguje a tím pádem je automatická volba zvolit si daný výrobek či politickou stranu?
Základní obrana proti těmto taktikám je vědět toho o svém mozku, o sobě a o světě co nejvíce.
Učení je základ a člověk se učí celý život.