Nedávno jsem přemýšlela, kde děti berou sprostá slova, když se doma nevyskytují. Včera jsme byli s klukama v zoo. Bylo to moc fajn a celý den jsme si užili. Při zpáteční cestě domů jsme se stavili v cukrárně, slíbila jsme Domovi zmrzlinu. Stojíme u pultu a vybíráme si. Najedou se rozrazí dveře, v nich postarší pán a celkem ostrým hlasem povídá:

„Kurvy špinavý trvalo to více jak půl hodiny.“

Mluvil na paní za pultem, ale i tu jeho mluva celkem překvapila. Už jsem starší a nepřehlížím, když se muži neumí chovat. Podívala jsem se na něj a povídám:

„Vidíte, že jsou tady děti?“

Muž se zarazil, neřekl ani slovo, měla jsem ale potřebu ještě mluvit dál a říkám:

„A já jsem žena a nemám potřebu poslouchat vaše klení.“

Pak jsem pozdravila na rozloučenou v cukrárně a s Domem jsme odešli.

Dom se mě pak venku ptal, proč pán křičel. Já to vůbec nevěděla, tak jsem odpověděla, že nevím, ale že se mohu domnívat, že byl nejspíše na někoho nebo na něco naštvaný.

Osobně si myslím, že bychom se měli ozývat, pokud se nám nějaká komunikace nelíbí. Kdysi jsem dělala, že ji ignoruji a přecházela jsem ji. Dnes mi přijde, že mluvíme o výchově dětí, ale leckdy by se měli lidi zamyslet sami nad sebou.

To ovšem asi nepřijde samo od sebe. Agresivní jednání se mnou nic nedělá, vím, jak se ten daný člověk cítí v sobě (měla jsem to také). Ale někdy se objeví slova, která zabolí a pokud něco takového přijde, tak většinou se jedná o moje nezpracované emoce z dětství. Je pravda, že před 2 lety jich ještě bylo opravdu hodně, teď už je to mnohem lepší.

 

 

Komentáře

Eva Strejcová

Jsem Eva a něco jsem v životě zažila. Byla jsem na druhém konci světa, vystudovala jsem vysokou školu, pracovala jako manažerka a proč? Abych zjistila, že v tom všem nevidím smysl života.