Já se musím učit matiku. Klučíkovi je osm a půjde do třetí.
Ale dyť máš prázdniny ne?
No jo – ale máma chce, abych se učil matiku, abych měl samý jedničky. Teď ve druhý jsem měl hodně pětek, takže se musím učit dopředu, abych měl samý jedničky. A když mě máma bije a netrefí se na zadek, tak se trefí do zad, a to hodně bolí. A ještě nosím takový kuličky na hlavu, abych líp myslel, ale nemůžu vám říct jaký.
Tohle byl včerejší rozhovor s malým klukem, který k nám o prázdninách chodí a hraje si s naším Dominikem, i když je o pět let starší. Je v něm agresivita, protože je na ni zvyklý z domu. Dostává za špatné známky.
Moje dotazy zní
- Proč proboha se má kluk o prázdninách učit – ano, jedná se o poslední užitečné dovednosti jako násobit devíti a desíti, což je maximum co člověk z matematiky potřebuje – taková vysoká škola, ale proč o prázdninách?
- Co bude chudák dělat ve škole? Když bude umět dokonale, co se po něm chce, bude se nudit, dělat bordel, vyrušovat, protože se bude nudit.
- Když násobit nebude umět, nepomůže mu tlačení, bití a možná ani svěcená voda – jeho mozek buď není připraven, nebo mu nejsou schopni správně vysvětlit jednoduchou věc, protože neumí učit. Nebo potřebuje svůj čas a ideální motivaci – třeba počítání korunek na zmrzlinu nebo na nový mobil …
- Čeho chce maminka onoho malého návštěvníka skutečně dosáhnout? Byla sama neschopná se učit a ničeho proto nedosáhla? Úspěch nemá co dělat se schopností učit se. A už vůbec ne s matematikou.
Moje maminka taky chtěla, abych měl samé jedničky. Naštěstí mi učení šlo, ale možná se na mně její vize, že jen samé jedničky mi v životě něco zajistí podepsala více, než na malém kamarádovi Doma. Byl jsem v enormním stresu, protože jsem maximalista a všechno potřebuju top. A to už od malička. Přeloženo – musel jsem mít samé jedničky, protože to chce maminka. A do páté třídy to tak nějak šlo samo až na psaní, které mi skutečně nešlo – takže dvojka ze psaní a pak z češtiny, ale dá se přežít.
A co jsem se reálně naučil užitečného ve škole?
- Hackovat – čili podvádět. Díky svému ADHD potřebuju nejkratší možnou cestu s nejmenším energetickým výdejem. A superrychlou odměnu. Takže jsem byl i líný si psát taháky – ideální je si je zkopírovat ne?
- Domečky jedním tahem – místo matematiky jsem jich měl celý sešit. Rozvíjí to kreativitu, protože jsme je pak začali s ostatními modifikovat, aby byly složitější a hůře se vytvářely.
- Kreativita – jak a kam umístit tahák? Mám opisovat od souseda? Jak podvedeme profesora fyziky? Jeden půjde na konci hodiny zaujmout pozornost a ptát se na nesmysly o příkladu k tabuli a další vymění písemky za správně vypracované – tradiční trik.
- Počítat do deseti, napsat skoro bez chyb text a pár útržků nesmyslných informací ze zeměpisu a dějepisu (dějepis je obzvláště vypečený, protože historii píší vítězové jak již víme, že? Víte vůbec co dělala vaše prababička? A jak jsou asi přesné informace z doby před tři sta lety? A tisícem? A dvěma? …)
A co jste se naučili ve škole vy? Vyplnit daňové přiznání? Vyplnit formulář s žádostí o hypotéku? Psát všema deseti? Spolupracovat? Kreativně řešit zadání úkolu, aby vás úkol připravil na reálný svět, kde je nekonečně cest k vyřešení? Klávesové zkratky? Produktivita? Komunikace? Složení jídelníčku? Mediální gramotnost, čili nevěřit nesmyslným reklamám? Prezentace před lidmi? Tam se těžko opisuje.