Na první pohled vypadá žongolování jako cirkusácká dovednost. Jak může něco takového pomáhat s ADHD? Jde o trénink, o propojení neuronů v mozku, o bytí tady a teď, plánování, trénink - jednoduše mi to záhadně pomáhá a dle internetu nejsem sám.

Dnes budu publikovat celý rozhovor s Marcelou Roflíkovou o mindfulness meditaci. Můj táta mě učil od čtrnácti relaxovat, od malička jsem cvičil jógu, protože se to doma dělalo. Ale jen chvíli, když jsem byl malý.

A tak jsem se meditacím nikdy nebránil. A věděl jsem, že mi mohou pomoci na můj alkoholismus. Jenže jsem netušil, že můj problém je ADHD, ne alkoholismus. Že se mozek jen snaží dostat skrz chemické látky do rovnováhy.

A tak jsem někdy vydržel trénovat mindfulness třeba tři týdny. Každý den dvacet minut. Ale když budu skutečně upřímný, nedokázal jsem se soustředit na víc než dva nádechy. Moje myšlenky tak rychle utíkají a tak rychle si můj mozek hledá cestu k novým a novým rozvíjejícím se klubíčkům nití myšlenek, že mi meditace tohoto typu v leže, moc nevyhovuje.

A táta mi pořád tlačil – žongluj. Copak jsem cirkusák? Nesmysl. Ale jak jsem posedlý zvyšováním IQ a zlepšováním se do zblbnutí, tak jsem si někde přečetl, že žonglování by mi mohlo zvýšit IQ. A tak hurá na to.

No a teď jsem se vrátil po půl hodině, kdy si hážu s míčky a dokázal jsem patnáct nebo možná víc minut žongolovat se třemi míčky. A u toho si říkám pořád do kola to samé, abych udržoval rytmus – prostě mantru.

Po přečtení nějakých materiálů se mi potvrdilo, že si pro své ADHD trénuju tu správnou část mozku. Je to prý forma meditace a navíc mi vyhovuje, protože to není nudné ležení, kdy se mozek tak nudí, že generuje jednu myšlenku za druhou. Takhle musí makat, synchronizovat ruce, dávat fakt pozor. A je to docela zábava.

Když Marcela v rozhovoru říká, že mindfulness meditace zvýší hustotu neuronové sítě v čelním laloku, který je velmi důležitý, a že díky mindfulness se naučíme kontrolovat více své emoce, tak já jsem si zatím upravil meditace do žonglování.

Často také relaxuju a nejvíc mne na tom baví, že se zlepšuju. Našel jsem si zalíbení ve zdokonalování se, protože co už na tomhle světě dělat, že?

Chodit do práce a vydělávat někomu jinému a bankám, bankéřům a politikům peníze? Aby si mohli kupovat ve sněmovně humrové chlebíčky za pět korun a panáka Bechera za deset? Nebo nedělat nic, vydělávat kdo ví jakým způsobem a válet se na pláži?

Nebo chodit do školy, učit se na to, abych se stal výrobní jednotkou pro ty, kteří vydělávají kdo ví jakým způsobem?

Nebo se mám utápět v depresích? NE!

Mne nejvíc baví učit se z neomezených dat, která jsou mi teď přístupná, pracovat na sobě, jezdit na kole, cvičit, jíst co nejlépe salátky, ale nenadávat si, když mne dostane vůně chleba. Psát někdy kontroverzní články – ale hlavně – NECHODIT DO ZAMĚSTNÁNÍ.

Uf, nesnáším práci a nesnáším vydělávat cizím peníze ve smyslu dělat zaměstnance, nechat se platit, být mainstreamová ryba v rybníku, kde se živí štiky lidskou dobrotou a vydělávají na neznalosti a neochotě lidí vzdělávat se.

Například ohledně bankovnictví, úroků, půjček, závislostí, reklamy, informací, splátek a dalších podvodných systémů, které si na sebe jako lidé navzájem uplétáme.

Komentáře