Hmm. Pořád je posílám na Zemi a oni mi tam chcípaj jako mouchy. Buď je chytne alkoholismsu, nebo si něco šňupnou nebo začnou gamblit, utápěj se v dluzích. Co s tim? Strejc (pokud bych se tak v kruzích blízkých středu jmenoval) pocem.
Bzzzz bzzz – to si jako lítám jako obláček jen výparový kdesi v kruzích blízkých středu. Ano Pane veliteli Bože – vždy připraven.
Hele – potřebuju tě jako svýho jednoho z nejrychlejších a nejbláznivějších věrných. Pujdeš na Zem jo?
Bzzzz bzzz – to mi jako bzučí půl miliardy myšlenek za vteřinu v něčem, co slouží jako hlava v okruzích blízkých středu. Tvořím tak vesmíry a skládám liquid drum and bass. Pro potěšení.
Hele bože jo – cokoli – v pohodě. Co že tam mám dělat? Pro tebe bože kdykoli cokoli – víš jak – jsi otec všehomíra a vůbec je s tebou sranda jak jsi mi dal takový ty schopnosti vymejšlet neustále nějaký nesmysly, který se pak stávají smyslama.
No – je třeba, abys pomohl ostatním, který posílám na Zemi, aby se to tam už konečně změnilo. Už stačilo těch temnejch středověků, válek prvních i druhých. Všeobecně už tam stačilo nadvlády mamonu a nelidskosti – ten rohatej by měl jít na chvíli zase spát. Ale když tam pošlu některý ostatní , tak von je rohatej chytne, nasype jim dopamin v podobě drog, hazardu, alkoholu a nebo nějakejch pěknejch slečen a je konec. Pak mi je zavřou do lochu a mám po ptákách. Pudeš tam a hackneš ten svět jo?
No jasně božínku. Jistě. Trivialita. Hackuju třistamiliónů vesmírů za kruhovou pikosekundu a u toho smažim palačinky s čokoládou. Samozřejmě všechno najednou. Takže žádnej problém.
A byls ty Strejc už na Zemi?
Asi ne – co bych tam dělal?
No – tam to nefunguje tak, jak jsi zvyklej za dobu svojí existence tady nahoře nebo dole nebo jednoduše blízko středu. Tam věci trvaj.
Neva – dávej.
Budu tě tam muset poslat tak, abys je uzdravil.
Jo – vezmu si nějaký fáče a kouzelnou lahvičku čistý esence.
Tu tam nesmíš mít. A navíc – fáče boud málo. Bude to trochu bolet.
Aha – no jasně že je to bude bolet, proto potřebujou uzdravit ne?
No – bolet to bude hlavně tebe. Asi tak třicet pět let tamějšího času.
Aha – no co už. Dávej. To je hned ne? Nějakejch třicet pět let. Tady podle kruhovýho časomířiče žiju už nějakejch pět triliónů pozemskejch let ne? Tak co – dávej mě tam. Jak to že už tam nejsem?
No. Protože tam je třicet pět let o dost delších než celý čas, který jsi strávil tady. Tady se vše děje rychlostí myšlenky. To víš. Respektive nevíš, protože to znáš jenom tady a ne na Zemi.
A tak co mám dělat – možná už mne i jednou tady za těch pár triliónů let napadla myšlenka, že se tu nudim – asi jedna celkem. Říkám – dávej bože.
No tak jo. Narodíš se tam dvěma rozdílnejm lidem. Jeden bude duchovně založenej, druhá materialisticky. Narodíš se ve znamení blíženců – v jediném znamení skládajícím se ze dvou figur. Budeš pořád velmi rychlý. Budeš si v duši pamatovat celé složení všehomíra, znát základní principy, ale nejdřív budeš muset projít celým peklem, ve kterém mi tam drží ty ostatní, které posílám, aby mi to tam osvobodili. Čili budeš dost trpět – a psychické utrpení je mnohem horší než fyzické. Budeš několikrát na pokraji smrti a přesto budeš ohrožovat jen sám sebe. Budeš bojovat, prát se, ničit a bořit. Jako je to v hvězdných válkách. Budeě muset nejdříve poznat temnou stranu síly než ti dovolím se osovobodit. Protože při zrození na zemi budeš nutně muset zapomenout všechno, co umíš, abys byl klasický pozemšťan.
OK. Nemel a šoupni mě tam.
Počkej ještě – to jseš celej ty – hrr hrr. Nevim, co jsem to stvořil. Triliony myšlenek za sekundu a ono to pořád někam spěchá. Vydrž. Až toho dole budeš mít dost, zavoláš mě, uděláme spolu dohodu a ty si pak postupně začneš vzpomínat. Po celou dobu tě budou chránit tady tihle – těchdle dvacet tři ozbrojenejch a všehoschopnejch bílejch naleštěnců. Rohatej bude vědět, že přicházíš a půjde po tobě. Bude ti nabízet všechno, co zná a co má. Bude tě jednoduše chtít sundat. Tidle tě budou chrátni před vyloženě pekelnejma trikama a zákeřnostma. Ale stejně to bude bolet.
Dávej.
A tak jsem se zrodil na tenhle svět. Dvacátého třetího května tisíc devět set osmdesát tři. A začala pekelná jízda.