Stávalo se mi také, že jsem si říkal – co jsem celý den dělal? Co jsem měl na snídani? Jak to, že si nic nepamatuju z dnešního dne?
Protože jsem měl myšlenky úplně někde jinde. Ale o meditaci jsem věděl dlouho. Měl jsem třeba knihu Rychlé meditace pro zklidnění mysli. Nejjednodušší technika je, že vědomě sníte jídlo. Jedno jídlo.
No a řeknu vám, že když jsem to zkoušel poprvé, bylo to náročnější než hodina v posilovně. Dle návodu se soustředit na to, jak koušu, jak mi jídlo chutná, co se s ním děje, když ho polykám a všeobecně se soustředit na to, co právě dělám.
Jídlo se používá pro zvědomění současného okamžiku proto, protože se jedná o nejsilnější smysl – chuť. A tak se nám v podstatě jednodušeji zaměřuje pozornost. Ale kdo si zkusí nebo zkusil sníst vědomě jedno jídlo, pochopí zač je toho loket.
Když jsem byl malý, nenáviděl jsem vysávání, umývání nádobí a vynášení koše. Nevadila mi fyzická práce, ale neuvěřitelná nuda, která se ve mne odehrávala. Teď už vím, že mé ADHD jednoduše chtělo cokoli jiného, jen ne tak nudnou činnost jako je vysávání. A jak to, že dnes vysávám téměř denně a vůbec mi to nevadí?
Mnohem více se dokážu ovládat a pozorovat, co dělám. Když jsem byl malý, mozek tak rychle utíkal od vysávání, že jsem tuto činnost nenáviděl. Potřeboval jsem být ve svých hradech a zámcích někde ve třetím vesmíru pátého podvesmíru mé mysli.
A stejně tak jsem pracoval. Všechno jsem si automatizoval, všechny klávesové zkratky, které jsem našel, jsem se naučil, abych řídil počítač jako auto a byl jsem schopen si u psaní povídat s kolegy nebo dělat dvě činnosti najednou.
A proto zcela souhlasím, že jsem žil přítomně tak deset procent času. Neustále někde v budoucnosti, v minulosti, ale hlavně ne tady a teď, protože tady a teď je to nudné. Tady a teď nemám dost peněz, nemám dost svalů, nemám dost jídla, nemám dost kdo ví čeho. Až jednou budu mít. A až jednou budu mít. A až jednou …
Jenže co jiného mám než tady a teď? A když v současnosti přijde strach – co když se neuživíme tímhle svobodným životem, co teď máme? Tak mozku řeknu – běž do ledničky – je tam jídlo? Máš co na sebe? Děti jsou nakrmené? Dlužíme někde peníze, které musíme splatit?
A mozek se dnes uklidňuje rychleji a je klidný déle. Protože stejně jako mindfulness meditace, která je pouze tréninkem mysli při vnímání jednoho předmětu, stejně tak můžu trénovat bytí tady a teď neustále.
Stačí si sednout na podložku, kterou mám kvůli rovnému sezení pod zadkem a uvědomit si, co to právě teď dělám. A dokonce píši rychleji na klávesnici, když vnímám pouze tok svých myšlenek, který skrz mé prsty prezentuje na virtuálním papíře obsah mé hlavy.
Nevím kdy, kde a jak se naučíme žít v budoucnosti nebo v minulosti, ale v rozhovoru s Marcelou jsem se dozvěděl, že naše mysl tíhne k negativním scénářům. Neznám protiklad úzkostí a depresí. Existuje snad nějaká diagnóza – ten člověk je neustále v pohodě a každý den více a více? Jak je možné, že náš mozek zajímají zejména černé scénáře?
Hodně se dozvíte v rozhovoru o mindfulness, který jsem pro vás velmi rád natočil!
Mějte krásný přítomný den.