Mantra mé maminky byla a stále ještě někdy je – já bych měla strach. To já mám strach. Ale já bych se bála Davi. Mám strach že, … Jak jste na tom se strachem? A jak jsem byl já? A jak jsem teď?

Byl jsem ovládán. A stále dokáže tento nejtemější a jediný skutečný sluha mocných vykouknout a napadnout mé zdraví a svobodu.

Strach byl v dobré víře vytvořen k zachování života. Nyní je jeho role opačná – život ničí. Mocipánové na vrcholku lidské konzumní pyramidy o tomto dobře vědí a hrají na strach jako na harfu.

Od malička je do nás implementován strach a někteří dokonce v diskuzích pod mými příspěvky obhajují strach a stres – děti se prý mají potkat se strachem a stresem ve velké míře, aby si tak zvykli na to, co je v životě čeká.

Čili máme dobře míněný nejzákladnější a tudíž nejsilnější pud člověka, který je ale zneužíván na maximum.

Bojíte se o své peníze? Bojíte se, že když se vaše dítě bude špatně učit, nic z něj nebude! Dokonce ho strašíte? Nic z tebe nebude, když se nebudeš dobře učit.

Sami máte strach ze svého šéfa. Z hypotéky. Ze splátek. Z peněz. Kde je vzít. Jak přežít. Měl jsem to naprosto stejně.

A tak jsem se pustil do hledání, pátrání, objevování, a protože jsem studijní typ, studuju mozek a celkově psychologii jako své malé hoby.

Věděli jste, že se ovládáme jen z malé části a z hodně velké části fungujeme na automat? Když mozek prožije nějaké trauma, okamžitě uplete síť neuronů tak, aby se příště vyhnul obdobné nepříjemné či život ohrožující situaci.

Jenže chudák mozek to má těžké. Neumí rozlišovat mezi realitou a mezi virtuálními strachy. Nemá škálu strachů. Má jen jeden.

A tak aplikuje strach na to, že máme strach, že nás nikdo nebude mít rád. A tak se chceme zalíbit. A tak si kupujeme drahé věci a kupujeme je dětem, abychom se jim zalíbili. A straší nás účty, možnosti vyhazovu, šéfové, policisté, úřady.

Velkým strachem, který jsem dlouho prožíval bylo a ještě někdy je, že nejsem dost dobrý. Protože dost dobrý je jen jeden ne? Jak nás naučili. Pouze první a jen jeden je dost dobrý. A tak jsem chtěl být Bill Gates – abych neměl strach. Protože ten je jediný dost dobrý. Teď byl tedy nahrazen Jeffem Bezosem. A tak už má asi také Bill Gatest strach.

Straší nás pojišťovny. Straší nás kamarádi. Straší nás rodiče. Strašíme se navzájem. Straší nás pohádky. Straší nás vztahy. Straší nás naše nedokonalost.

Jedinou cestou, na kterou jsem zatím přišel, je odprogramovat si mozek. Nechci nikam tahat ezoteriku, a tak se snažím na vše přijít inženýrsky. A zjednodušeně si můžeme vypnout programy strachu, pokud se snažíme.

Základem je odpouštění. Stačí se dostat do maximálně zrelaxovaného stavu a začít odpouštět. Návodů na hlubokou relaxaci je mnoho. No a pak si jen uvědomíme, že nám nikdo nestojí za to, abychom kvůli němu trpěli. Protože pokud vám někdo ublížil, vás svírá nenávist, strach a zloba, trpíte vy – ne on. On se směje na pláži v Tunisu či někde jinde.

Takto můžeme rozpustit všechny naprogramované mozkové závity a nastavit se do nového stavu. Došel jsem k tomu, že bez této techniky nejsem schopen ať jakkoli chci se strachu zbavit. Trénuji téměř denně již pár měsíců.

A funguje to víc než skvěle. Odpouštím a upouštím svou minulost. Představuju si to jako rozsšmodrchávání zašmodrchaných nití v mozku. Červených klubíček nití, které je třeba rozplést a smotat do úhledných klubíček, aby šedá hmota v lebce nereagovala stále stejně na situace, ve kterých nechci aby reagovala starým způsobem.

Stalo se vám někdy, že se bojíte a přitom nemáte čeho? Máte čeho. Váš mozek hluboko zapsal vzpomínku, která vás ke strachu vede. Vzpomínku si nevybavujete, ale mozek vždy nahodí obranný mechanismus, aby vás chránil. A proto se stále chováte ve stejných situacích stejně, aniž byste chtěli.

Je tedy třeba jednoduchou technikou přesvědčit mozek, že minulost již nemá mít vliv na přítomnost vytvářením strachu. Toto mne osvobodilo na úrověň, na které jsem nyní. Díky tomuto osvobození můžu psát, můžu být na rodičovské, nemít devadesátpět procent času strach o peníze a přežití. Občas se stále vyskytnou hluboké a zašmodrchané spojené neuronové sítě, které bojují za práva strachu být tu.

Ale strach byl vyvořen k boji nebo útěku. A já nebojuji ani neutíkám. A tak si nemusím hýčkat strach, mít z něj následný stres, což je automatická fyziologická reakce těla na strach a setrvávat v tomto stresu po dlouhé a dlouhé týdny, měsíce a roky, než zaplatím hypotéku, vydělám na život a stanu se v důchodu svobodným.

Krásný láskyplný den!

Komentáře