Protože počítám od malička rád a hodně rychle, často rychleji než lidi vytáhnou kalkulačku, měl jsem nákup spočítaný ještě před vyložením na jezdící pás u pokladny. A už jsem měl strženou částku z účtu a spočítané celkové zůstatky.
Chodili jsme taky na procházky s mámou a ženou a já jsem jim opakoval – a co budeme dělat v důchodu? My nebudeme mít z čeho žít. Hlava mi pořád a pořád jen počítala, hledala místa, kam přesunout temnou energii strachu a snažila se jakoby vykrýt naprosto každou situaci, kterou namodelovala.
A pořád dokola. Stavěl jsem virtuální hradby okolo neexistujících hradů mého života. Potřeboval jsem mít neustále úplně všechno pod kontroou, plán na celý život a za vším jsem viděl enrgii peněz.
Peníze mne ochrání. Kdo má dost peněz, může cokoli. Peníze jsou ochrana. Peníze jsou spása. Když budu mít pár milionů na účtě, bude to lepší. Budu se míň bát. Šup a mazej vydělávat. Mazej, dělej, makej.
Po rozhovoru s Marcelou Roflíkovou, která mi objasnila, že naše mysl má záhadnou tendenci tíhnout k negativním myšlenkám, a proto nás tak hodně zajímají negativní zprávy v televizi se zvířátkem na konec. Proto jsem četl Blesk – protože špatná zpráva je pro mozek dobrá zpráva.
Nejhorší na celé věci bylo, že jsem se nějakých 34 let považoval za docela normálního. V uvozovkách. No tak mám trochu strachy, ale to má každý ne. Je to přece jen stres. Takhle uvažuje určitě každý a jen já to nedávám. Každý se přece musí bát o důchod ne? Vždyť je to už za chvíli.
A takhle to v podstatě bylo celý můj život. Až nyní ale vím, že jsem měl úzkosti a z toho plynoucí deprese. A nejlepší zpráva je, že mi pomohly informace. Ať si každý myslí a hledá svou cestu.
Když znám podstatu věci a jsem schopen věc pojmenovat, jsem schopen hledat odpovědi na otázky. Nejhorší je, když nevím. Když jsem neznal pojmenování pro svůj stav mysli.
Nyní už vím, jak je vše spojeno s mým typem osobnosti a s ADHD. Oboje zhoršuje úzkosti a tak jsem rád, že jsem vše přežil a v současnosti se úzkosti a strachy s depresemi změnily v občasnou nejistotu, která je sice také nepříjemná, ale už si dokážu život užít.
Už neopakuju žene – na tuhle planetu už nikdy. Sem se může narodit jen blázen. Vždyť je tu všechno špatně. Všichni uvažují jak magoři. Všechno obrácené vzhůru nohama.
Náhodou je tu fakt dobře. Když má mozek dostatek podstatných neurotransmiterů, tak se mu chce pracovat, pracovat a pracovat, užívat si život a být tady a teď mnohem více, než dříve. Ale stále si užívám přemýšlení a vymýšlení. Jen zmizelo temné bahno, ve kterém jsem se utápěl mnoho a mnoho let.