Co může spasit dobu, kdy umírá více lidí na obezitu než na hlad?

Lidstvo mělo v nedávné a pravděpodobně stejně tak dávné historii problém opačný.

Lidé umírali, protože neměli co jíst.

V současnosti má co jíst a dokonce i pít poslední bezdomovec na každé laviččce. Mnohdy jde o volbu těchto lidí žít stylem bez domova.

Co je to za dobu? Vládnou nám z mého pohledu zloději a podvodníci, kteří nepochopili, že již mají dost a potřebují ještě nekonečně krát tolik.

Za vše může touha. A je to touha po věcech. Věci jsou zhouba a chce je každý Čech?

Minimalismus je cesta ven. Osobně mám rád kvalitní dvě věci, které k životu celkem potřebuju a jsem na nich závislý. Je to můj počítač a můj minipočítač, čili mobilní telefon.

Vážím si těchto dvou věcí jako si samurajové vážili své katany. Chránila jim život a dávala obživu. To samé pro mne dělá můj počítač a telefon.

Můžu se vzdělávat, dívat se na filmy, pracovat pro klienty, číst knihy, dívat se na videa hrát strategie a jiné své neřestné hry.

Ještě sluchátka – ty ale spotřebovávám díky dětem tak dvoje do roka. Nemám k nim vztah, čili je měním.

A zbytek? Skutečně k ničemu nepotřebuju. Jídlo je nutnost, oblečení mají všude tolik, že se vyhazuje, postel nějakou máme a na zahradě pěstuju trávník.

A co mi tohle dává? Minimalismus je v současnosti nejvyšší stupeň svobody. Nemusím totiž do práce! Protože si nepotřebuju kupovat nesmysly. Nemusím do korpo-rathu za 80 měsíčně nic nedělat. Umírat nudou a stresem, kdy mě vyhodí, protože nic nedělám a jen předstírám, že něco umím.

Můžu si dělat co chci, jak chci, kdy chci. Protože se musím starat o méně věcí, nepotřebuju věci na opravu věcí a věci na starání se o věci na opravu věcí.

V jednom rozhovoru jsem slyšel, že v USA má průměrná domácnost 300 000 věcí. Je toto vůbec možné? Průměrná domácnost a tři sta tisíc věcí?

Mozek musí všechny tyto věci držet. Kde mám pastu na čištění kartáčku, který používám na čištění levé přezky u lyžařské boty, kterou mám pro své druhé lyže, na kterých jezdím jen o Vánocích každý přestupný rok? No tak ženo! Kde je? Najdi ji! V tom bordelu se nedá žít!

Komentáře

David Strejc

V Rusku jsem nebyl, ale za svých 35 let jsem už něco viděl. Mám dvě skvělé děti, rád nosím malého v Manduce, mám diagnostikované ADHD a GAD, ale konečně žiju.