Jsme lovci a od sběračů sluníčkářů z vyrovnaných harmonických rodin si toho bereme hodně. Studujeme feng-shui. Studujeme duchovní věci. Jídlo. Pouštím si meditační hudbu a zklidňuju se kudy chodím. Ale pak vyleze hádek. Tak jsem pojmenoval Dominikovu a ostatně také svoji energii, která je uvnitř. Sedí tam a občas potřebuje vypustit ven. Někdy jsem schopen ji ráno vyhnat, když jedu na kole. Pustím si pořádně agresivní hudbu a řvu z plných plic. A hádek vyleze. Zabijácký instinkt lva, tygra a kobry. Moje žena si taky nenechá nic líbit. A náš syn? Odkud by vzal své sběračské geny? Rozhodně nesedí v koutku a bojuje s námi, bojuje na hřištích s o pět let staršími a vzdává se málo.
Je tohle vůbec na sluníčkovém webu Zdravá Svoboda správně? Jak si můžu dovolit nebýt duchovní, klidný, vymeditovaný, vyklidněný, přítomný, ucelený, usměvavý, hodný, milý a u toho hrát harmonicky na harmoniku? Netuším, ale někde v sobě mám srdce bojovníka. Vem ten meč, kladivo a sekeru a běž do akce. Vymlať tu energii ven. Tohle mi hádek říká. A Domovi to říká často taky.
Je dobré hádka potlačovat? To si osobně vůbec nemyslím, protože potlačená agrese se stává depresí.
Už jsme si chtěli koupit boxovací pytel. Já jsem ale začal energii vybíjet ráno na kole a ještě posiluju. Jsme rodina tygrů, kteří občas jí tofu, ale úplně nám to nejde. No a? Jsme proto horší sluníčkáři a máme zákaz meditovat, být šťastní a spokojení? Mravenci mají dokonce speciální kastu bojovníků, která chrání dělníky sluníčkáře na jejich cestě za sběrem listů. Už jste viděli bratra meditačního sluníčkáře velet armádě zběsilých krvelačných šelem v kravatách?
Boj existuje. Temná energie se ukrývá v každém člověku. Někdo jí má méně, někdo více a někteří s ní umí dobře pracovat. My se učíme zatím se nepozabíjet na naší cestě k velení v rodině. Syn chce velet celý den, žena občas a já? No kdo by jiný měl velet než vůdce smečky, že ano.
A pak syn chce ňuni ňuni, já občas potřebuju obejmout, žena taky. Na harmoniku nehrajeme a přesto žijeme. A jsme čím dál spokojenější, protože odhalujeme sami sebe. Hledáme a nacházíme cestu i přes temného hádka, který občas vylézá a útočí.
A jak to máte doma vy? Jste všichni klidní, usměvaví, milujete se od rána do večera a v noci hrajete na harmoniku? Nebo vám hraje rodina na nervy a potřebujete občas jako náš syn vzít kladivo a vymlátit agresi ven, aby nezůstala a neproměnila se v depresi?