Trpělivost se nenosí. Trpělivost je v dnešní době přímo nežádoucí. Musíš to mít. Běž. Mazej koupit hned. Nemáš peníze? Tady jsou a hlavně nepřemýšlej a utíkej si koupit nablýskaný iPhone! A tady na něj máš půjčku. Ihned máš dokonalý telefon, který bude za rok a půl potřeba vyměnit a půjčku splatíš za dva roky, takže pohoda. A můžeš si rovnou odložit splátky, abys mohl běžet pro další půjčku tentokrát na televizi, abys měl ještě méně času přemýšlet o tom, kam běžíš.
Chceš instantní kávu? Instantní párek z instantně vypěstovaného kuřete? Potřebuješ instantně kliknout na Instagramu aby tvůj mozek vypustil další dávku dopaminu do zahlceného mozku, který už ani nezná slovo trpělivost a proč taky? Všechno můžeš mít hned. Celý svět. Dovolená a cesta kolem světa. Své sny si splňte ihned. Ihned vám dáme půjčku a ihned můžete letět. A po instantním štěstí přijde instantní exekutor. Ale na něj nemyslete a šup nakupovat značkové oblečení z Číny.
Instantně se ony věci také ničí, protože je třeba je ihned koupit znovu, aby se nám naše netrpělivá planeta točila pořád rychleji.
A netočí se vám z toho někdy hlava? Za posledních sto let se z čekání několik týdnů na dopis z USA stalo pět vteřin než přijde email odkudkoli z celého světa. No a kdo profituje? Kolečko prodávajících nesmyslné nepotřebné věci – náramek na měření kroků? Prosím. Dokonce jsem už viděl oblečení v podobě tašky pro nevěstu, aby si nenamočila šaty když jde v den svatby do koupelny.
Výrobci před dvěma sty lety byli hodnoceni podle toho, kolik generací přežily jejich výrobky. Momentálně programujeme a šroubujeme do výrobků kazítka, abysme dva dny po záruční lhůtě prodali další. A ještě víc roztočili kola ekonomiky založené na nesplatitelném dluhu. Koho to zajímá? Šup sem plastové obaly na instantní čínské nudlové polívky. Instatní zprávy tvořené ikonami televize a k tomu instantní štěstí na každém rohu.
Díky mému ADHD jsem byl ještě instantnější než polévka od Vitany. Dejte mi to, všechno, hned ať je to cokoli. A když už to mám chci další to. A tamto. A toto. A co teď s tím? Vyhodit a nové toto.
Boty nenosím, tričko mám za 75 čisté bílé, ve skříni dost prázdno a vymeteno. Touhou po věcech se bavím a mám ji rád. Touha po věcech je lepší než věci samotné. Takže si rád zatoužím. A touha vydrží na jazyku déle než insatntní chuť zaéčkovaných rádoby čokolád od Milky. Cesta touhy je lepší než cíl a vlastnictví objektu touhy.
A trpělivost? Už ji ani nevnímám. Jsem nastavený jako AdBlock v mém prohlížeči. Ne, nechci, nepotřebuju, nemusím, nechci to, stačí mi věc za polovinu a když chvíli vydržím ani tu nebudu chtít.
A v současné společnosti nastavené na enormní spotřebu máme tím pádem jako svobodná rodina víc než dostatek. A nevnímám, že by někdo trpěl – ani děti nepotřebují tuny hraček. Radši si hrají s klasickým šroubovákem. A máme doma čisto, protože v podstatě nemáme ani čím dělat nepořádek.