Stoupá spotřeba antidepresiv. Čili pravděpodobně klesá v naší zemi lidské štěstí. Čím to? A kolik toho bereme? Není toho už dost?
Takový normální pravý a domací rozhovor o svobodě, vzdělávání, školství, práci z domu a čůrání do kýble.
Tibetská houba k nám domů dorazila nedávno. Je tomu asi měsíc a půl, kdy jsem poprosila svoji známou, aby mi ji poslala. Bylo to zrovna období, kdy jsme měli nízkosachridovou stravu a kupovali jsme kefíry na téměř každý den. Varianta tibetské houby mi přišla jako levnější a zdravější varianta, protože kupuji čerstvé kozí mléko u nás na vesnici.
Konečně jsem bohatý a to nemám miliony na kontě. A přesto jsem mnohem bohatší, než páni miliardáři, kteří se někam honí a ani neví kam. Já mám totiž narozdíl od nich čas. Chudák Elon Musk – spousty peněz a žádný čas.
Jsou tři hodiny a třicet tři minut. Vstávám z postele, protože jsem měla sen a pokud to neudělám hned, tak už vám to nenapíšu.
Věřím, že znalosti osvobozují. A když konečně víte, co vám po všech těch letech je a že nejste povahou agresivní – jen vaše tělo říká, že něco potřebuje, je to úleva.
Strach o peníze vyhovuje – vyhovuje bankám, pojišťovnám, majitelům systému, investorům a lidem, kteří vědí. Ti strach o peníze nemají. A tak generují další miliardy na svá bankovní konta. Ale co my?
Vždycky jsem si myslela, že já rozhodně strach nemám. Vždyť jsem vystudovala vysokou školu a žádné následky to na mě nemá. Pak jsem pracovala jako manažerka. Následně jsem odjela na rok cestovat na Nový Zéland a do Austrálie. Bylo to skvělé. Já přece žádný strach nemám. O čem to ten David mluví?
Hledal jsem hledal. A pomaličku nacházím. Ale nejlepší je si já najít sám. Každý si ho najde ne?
Proč chít méně a jak je možné, že pak budu mít více? Protože žíjeme v době obrácené vzhůru nohama!